Proč se honit. Utíká to samo a září jenom září. Všichni jsou po létě odpočatí a vypadají dobře. Anebo aspoň jinak. Možná jsme se jen nepoznali. Pár nocí v oblacích potěší, a když chce někdo udržet v dobré náladě, musí si pořídit asistentku. Nebo aspoň manželku. A pak ty volební koblihy.
Konec léta
A je po létě. Uteklo zase rychleji než minulý rok, přestože jsem byla pořád na dovolené. Když zbylo dětem ještě pár dní volna, udělala jsem si homeoffice v Mirákulu. Přes řev dětí v pozadí vysvětlovat poněkolikáté do telefonu, že sedím u počítače neznělo úplně věrohodně. A za tu cenu vstupného a jídla by vyšlo možná levněji si vzít neplacené volno.
Teď zas začíná zima a bacily. Dítě nastoupilo do nové školy. Tedy nenastoupilo, protože blilo. Pak mu vyskočil opar, s tím tam teda šel. Po 2 dnech to vypadalo na zánět středního ucha a další den ho škrábalo v krku. A to byl do letoška absolutně zdravý. Tak snad už jsme vyzkoušeli všechno. Teď už se mu tam asi i líbí, protože sotva přijde ze školy, tak si píše úkoly a chystá se na další den. Ale jinak stále stejně nemluví.
Princezna potěší
Když jsem po létě dorazila do práce, všichni vypadali nějak dobře. Je to tím, že jsem je dlouho neviděla nebo tím že jsou z léta opálení? Dorazil také nový pták. Teda šéf. Prioritně prej bereme lidi s ptačími jmény. Tak konečně začal někdo odpovídat na maily. I když to ještě chudák neví, že odpovídáním na maily jejich příliv neubyde, spíš naopak. Jsou totiž zadarmo.
Stěžuju si princezně, že si připadám zbytečná a potřebuju si dát za rámeček nějakou pochvalu. Všechno se totiž tváří špatně. Tomášovi se nelíbí texty, šéfovi se nelíbí inzerát a personální se nelíbí pozvánka na grilování, že si ji radši napíše sama. Připadám si poněkud zbytečná, a tak mi princezna posílá teplé lidské slovo: “Ale hovno.”
Výhodou homeoffice by mělo být to, že si nemůžu stěžovat, že se mnou manžel nemluví. On totiž mluví pořád. Občas mu i odpovídám, a pak zjistím, že vlastně telefonuje.
Pár nocí v oblacích
Doma jsme se ani neohřáli a zůstali pár dní v Praze. Asi jsme byli hodný, dostali jsme luxusní střešní apartmá s terasou. Neměla jsem se na to ptát, mohla jsem si myslet, že je to za zásluhy. Jiné prý nebylo. Jo a na terasu prej nemám chodit, když neumím zavřít dveře. Pohodlí si moc neužijeme, v plánu byla tour de beer. Potřebovala jsem obejít hospody, abych vybrala něco na vánoční večírek. Jenže manžel rezervoval místo na ústřice. Už zase jsem nespokojená a remcám.
Ale double date se povedlo. I když zvát někoho někam, když vlastně nevíš kam. “Já mám v plánu pivovar, v tom no, v Rumburku,” popisuje manžel kolegovi Mojmírovi. Jenže si nemohl vzpomenout, jak se to tam jmenuje, a tak hledal pomoc u ostatních. “Myslíš Kocour ve Vansdorfu,” pochopila rychle Inka. “Jo,” přitakal manžel. “A je to i pro ženy?” zajímalo hned Inku, když hledala termín v kalendáři. “Ne,” vrtěli chlapi hlavou. “Tak proč mi to říkáš?” byla dotčená. “Tobě to neříkám, celou dobu mluvím s Mojmírem.”
Ráno zase do práce. U snídaně s manželovými kolegy se divili, proč vlastně jedu do své kanceláře, vždyť si můžu sednout do jejich, když mám homeoffice. No protože chci vidět taky svoje kolegy, žejo. A večer byly ještě narozeniny, nebo možná firemní akce. Co já vím, moje firma to není a je mi to jedno. Hlavně když mi pošlou správnou adresu.
Nový kolega se divil: “Ty u nás ani neděláš a znáš víc lidí než já?” Asi jo. I když jak se jmenuje ten, co jsem se s ním seznamovala už potřetí jsem se nedozvěděla. Poučená jsem, při další otázce, jestli u nich dělám, odpověděla vyhýbavě: “Ne tak úplně,” divně koukal, tak jsem pokračovala: “mým úkolem je udržovat P. v dobré náladě.” Hned se toho chytli, že chtějí do Uherského Hradiště taky asistentku. Jo hochu, tomuhle se říká manželství. A mezi polibky na závěr nejvíc pozdvižení způsobil ten holčičí. Thor jen vrtěl hlavou. Nemohl pochopit, že existují i ženy, kterým při pohledu na něj nevlhnou kalhotky. A manžel vrčel: “Víš, že ona je chlap a teď dostala co chtěla?”
foto pha
Co doma?
Babí léto se sice nekoná, ale dřevo je drahý, půlku září ještě ani netopíme. Tak jsme aspoň museli koupit sušáky na boty, protože mají děti pořád mokré kopačky i tenisky. Nesnáším kupovat věci, co se musí skladovat a použijí se jednou začas. “Vždyť máme fén,” hájila jsem jejich nepotřebnost a šermovala jím manželovi před nosem. Tak už nemáme. Nelíbilo se mu že je naprasklý a prý má větší spotřebu elektřiny než ty sušáky.
Když v pátek v odpolední špičce frézují silnici, dítě volá, že autobus zůstal kvůli semaforům stát ve vedlejším městě, jestli prej pro něj nechci přijet. No to teda nechci. Kdyby šel pěšky, bude doma rychleji.
Jóga víkend
Přihlásit se na jóga víkend vypadalo v létě jako dobrý nápad. Ale najednou se víkend přiblížil a zase nestíháme. Třicet cizích lidí ve studené tělocvičně nevypadalo jako dobrý zážitek. Tak ještě že máme ty logované předměty. Vytáhla jsem firemní desky a na sousední podložce se na mne smála Kira z naší polygrafie. Řešíme spolu reklamní předměty, ale kdo si má po těch letech pamatovat obličej? Sešla se tam skvělá parta a od nadšených instruktorů jsme se dozvěděli plno informací. Já snad začnu i meditovat. Jen nechápu z čeho mne bolí celý člověk, když jsme se “jen” váleli po podložce.
Meditaci jsem začala dřív než jsem se nadála. Stačilo zůstat spát v místě, kam se nedávno dostala nezvaná návštěva. Bez uklidnění bych neusnula. Tak hlavně že jsem tvrdila, že si tam můžeme všechno nechat, kdo by to jako kradl. I když asi nic nezmizelo, divný pocit zůstal.
Volební koblihy
Předvolební období bylo letos zábavné, obec měla pět kandidátek. A to obvykle nejsou ani dvě. Byli jsme zvědaví na předvolební Setkání se starostou. Poplácat se po rameni, to by mu šlo dobře. Tak jsme mu aspoň sežrali řízky a vypili Prosecco. A jo, fungovalo to. Po druhé skleničce bych ho volila taky. Jak málo někomu stačí k rozhodnutí. Přijít tam rovnou z práce bylo smutnou ukázkou života na vesnici . Jednou člověk sundá holínky a tepláky a lidi ho nepoznávají.
Někteří vybrali ženy, protože se na ně dobře kouká. Jiní měli jasno, nenechali se opít koblihou a dokonce si ke kávě přinesli vlastní. Vyhráli samozřejmě ti nejlepší, máme se co učit. Zklamáním může být jedině podcenění. Ale přineslo nám to seznámení s okruhem báječných lidí. Co vymyslíme příště?
A závod na závěr
Zase začala sezóna závodů. Ty děti se nějak zmenšili a nikdo známý v dohledu a nebo přece? Řešíme s Annou, že někteří chlapi nestárnou, odfrkla si: “Jen ten můj je šedivej a starej.” Utěšuju ji, že není starý jen je zralý a šedá mu sluší. Potkala jsem ho nedávno dole ve městě. Nepoznal mne. Dnes mne nepoznalo víc lid. Možná bych si měla namalovat jiný obličej?
Urban Challange
A zase běžíme. Kdo měl ten blbý nápad? Holky se tváří, že ony určitě ne. Manžel už brblá, kdy jako budu doma. No vždyť jsem tam byla, někdy na začátku září, ne? Ani si toho nevšimli, asi zrovna koukali do mobilu.
Možná bych se na ty závody měla vykašlat, ostatní jsou o 18 let mladší. Ale na trénink jsme se vyprdli svorně všichni. Čtrnáct dní předem už to nevytrhne. A nebo jo? Na výkony si nehrajeme, tak hlavně že jsme se dostali do cíle. Náš nejlepší běžec si pro jistotu zapomněl čip, takže žádný úspěch se nekonal. Ale radost z dokončení a ty vyplavené endorfiny nám nikdo nevezme.
Na oběd a na kávu jsme zašli s Inkou a Mojmírem. U kafe se řeč stočila k hrubosti kávy a poměřování kávovarů. Inka si libuje, že ten jejich je nejlepší, protože se nemusí čistit. Můj manžel vrtí hlavou, že všechny se musí čistit. Mojmír vrtí hlavou, že ten jejich čistí přece Jáchym. Inka si stojí za svým. Jejich je bezúdržbový a Jáchym přece kafe nepije. “No, ale čistí kávovar,” ujistil ji Mojmír. Plynule jsme přešli k lednicím. “Ta naše je perfektní,” libuje si opět Inka, “bezúdržbová.” Mojmír zase vrtí hlavou: “To dělá Jáchym.” Tak nevím, co si počnou, až se jim odstěhuje.
Teď čekáme na babí léto. A nebo na cokoliv jiného, co zpomalí čas. Příval informací a dění se ne a ne zastavit. Pokračování Říjen a kapky (86).
Upozornění na nové články na Facebooku a fotky z výletů na Instagramu.
Předchozí články z Emina deníku
Srpen u vody? Pche (83)
Madeira – ostrov hortenzií a ještěrek (84)
Radosti na konci léta a svatba (65)
Cesta do města a pár kil navíc (37)