Kdyby realitka nabízela náš byt, inzerát by byl plný superlativů: Byt se zahradou, tiché a klidné místo bez sousedů uprostřed přírody, zahrada ukrytá před zraky živých, procházky po okolí v zeleni, panoramatické výhledy z vlastní věže. Co víc si přát? Jenže je to jako s tím serverem, který testoval robot, jenže pak to spadlo, protože mu tam začli chodit lidi. Já mám byt na tichém a klidném místě bez sousedů a taky sem courají lidi. Nejvíc na dušičky, Vánoce a Velikonoce. Rozruší nám duchy a ti pak zvoní na zvonek.
A má to i další praktické nedostatky. Z věže táhne zima, z lesa se večer ozývají divné zvuky, tma v noci je tak černočerná, že člověk nevidí ani to auto před domem a sousedi by se také občas hodili. Když nám PPL jednou vezlo velký těžký balík, tak se samozřejmě trefili na ten jeden den, co jsme v kanceláři. Řidič se ptá: „A nemůže to přebrat někdo ze sousedů?“ Manžel suše odpověděl: „Nemůže, všichni jsou mrtvý.“ Na druhé straně telefonu se rozhostilo ticho. No, je to trochu divný bydlet na hřbitově.
Víno s duchem
Fotím kamarádce lahev vína, kterou jsem od ní dostala, že ji konečně otevírám a ochutnám. V tom zvonek a za dveřmi… nikdo. Takhle si tu žijeme. Dnes nepiju sama, ale s duchem. To ani holkám nemůžu napsat, ty by šílely. Tak jsem se o tu zprávu podělila s Alfonsem: „No nekecej, straší?“
„Jo,“ přiznávám.
„No to je psycho,“ dodal, „neměla byses radši přestěhovat? Ve městě svítí aspoň v noci světla na ulici.“
„No právě,“ povídám, „a jezdí auta. Já jsem zvyklá na tmu a hrobové ticho.“
„V tom případě ti posílám další 2 lahve expres, ať to máš čím zapít,“ odpověděl.
Bílý sex
Poděkovala jsem, ale já teď přece nepiju. I když letošní anticukrové předsevzetí je v háji od té doby, co mi kolega tvrdí, že v suchém víně cukr skoro není. Ale asi bych se neměla řídit tím, co říká někdo, kdo nejí a nepije. Je to vůbec chlap? Když chce žena něco po chlapovi, stačí ho přece nakrmit.
Budu potřebovat od švagra prkna, udělala jsem pro něj tiramisu. Manžel ho objevil v lednici: „Miláčku, tys mi udělala tiramisu?“ Opatrně odpovídám: „Neee, to je pro Obelixe, ty přece sladký nejíš.“ Tak tohle nebyla ta správná odpověď. Plán byl kafe u Obelixe, kde vytasím tiramisu, a pak ty požadavky. Jako na potvoru leželo tiramisu v lednici několik dní a manžel na něj vztekle koukal, než jsme se na to kafe dostali. Ale nakonec vše dobře dopadlo a manžel se mohl přecpat tím tiramisu, kde není skoro žádný cukr, ale toho tuku. Ale jo, tak příště vím, čím ho uspokojit.
Rovnou jsem tuhle situaci s nakrmeným chlapem využila i u průzkumu, jak to vidí chlap. Alfons se ohradil: „Já s uspokojováním chlapů fakt nemám zkušenosti, tak na to ani nemám co říct.“
„Znáš to z té druhé strany, ne?“ vysvětluju, „že když jsi nakrmený, tak jsi spokojený?“
„No jasně, být najedený je základ všeho,“ odpověděl, „vlastně je to asi to jediný důležitý.“
I další to potvrdili. No přesně, chlapi nám stárnou, nejvíc je uspokojuje lednice. Máme to v téhle konkurenci těžký.
86. den a banda magorů
Už je 86. den tohoto roku, to nám to letí. Taky je 100. den co bylo dítě naposledy ve škole, protože je ten šťastný, kterému to v prosinci na 14 dní povolili. A že je to rok od začátku pandemie, to už radši ani nechci počítat kolik dní. Osmdesát šest dní sedíme doma u počítače a stávají se z nás magoři. Dítě obalilo řízky, oloupalo brambory, a pak se přišlo zeptat, kam jdeme na oběd. Ráno v půl osmé honím děti, aby se připravili na výuku. A to je sobota. Oni se chudáčci fakt připravili. Později přiletěl manžel k počítači, že zaspal meeting. Tak to už jsme se mu smáli. V pátek, když se dítě vrátilo ze školy z písemného kontrolního testu, se ho druhý ptá, kam až mu to strkali (slyší test, myslí na špejli do nosu). Tak zjišťuju, jestli jsem magor sama nebo i někdo jiný.
Sousedky a výhody manželství
„Ještě jsi doma nezešílel?“ ptám se Alfonse.
„Koukám po okolí,“ přiznal se, „víš, že tady na sídlišti telefonují ženský v okně ve spodním prádle? Kdyby viděla manželka můj tep, tak mne vyžene z domu. Nemůžu se odtrhnout od okna. A taky máme sexy sousedku s plastovým poprsím. Ale kolem té se plížím podél zdi, protože kouká, že mne brzy zabije.“
„Nekoukáš ty jí příliš nízko?“ nedá mi to se zeptat.
„No to právě musím, to je jako s medvědem, není radno se mu dívat do očí,“ odpověděl. Ale pak se přizná: „Po těch týdnech doma googlím, jaký že jsou vlastně výhody manželství.“
„Že se nemusíš snažit?“ rejpnu si. Ale vymyslela jsem mu i pár pádnějších důvodů: Někdo tě obejme, když je ti smutno, směje se s tebou blbým vtipům, zahřeje ti postel a uvaří čaj. Napadá vás ještě něco?
Jarní procházky plné sněhu
Děti si můžou vybrat, jestli jdou se mnou na procházku nebo budou alespoň 2 hodiny venku. Tam můžou třeba rozhazovat sníh, aby roztál. Místo toho staví hrad. Z toho jednoho bude projektový manažer – lopatu do ruky nevezme, ale kecat mu jde dobře.
Z toho dítěte bude projektový manažer 
Snad už poslední sníh
Poslední 3 týdny to byla nuda, pořád jsme chodili na ten stejný kopec. Ráda bych i na jiný, ale když jdeme přes vesnici, tak se tam někde zasekneme. Kluci malují školkovým holčičkám na asfalt stopy a jsou rádi, že vidí aspoň někoho, takže se přestanou na půl hodiny prát. Chtělo by je vyměnit.
To nakonec nebyl tak špatný nápad. Dítě za dítě a mám doma 2 hodné děti, co si spolu od včerejška hrají. Že nás to nenapadlo dřív. Člověk se pořád distancuje až sám sebe zazdí v tom ledovém hradu.
Při návratu z procházky potkávám kamarádku. Zrovna jsem na ni myslela, ze kolem jejího domu denně chodím, ale kafe jsme spolu měli někdy před rokem. Sedí v šeru venku u ohniště a peče buřty. Volá: „Spěcháš, nebo se k nám přidáš.“ Odpovídám podle pravdy: „Spěchám, mám doma otevřenou lahev.“ Zacinkaly skleničkami a bylo to jasné. Domů jsem nedošla. Ale nejdřív jsme se ujistily, že máme negativní testy a odměřily jsme 2 metrové rozestupy. Když už magoři tak pořádný.
Jarní procházky 
Letos se nemusím bát, že mi telefon upadne z lanovky dolů. Nejede. 
Výhledy z Malého Špičáku
*****
Nechcete přijít o nové články? Sledujte nepravidelný Emin deník na Facebooku nebo tipy na výlet na Instagramu.
Předchozí články z Emina deníku
39. Brambory a podzimní střípky