Bylo léto. A jak to tak bývá, když konečně přišla dlouho očekávaná svatba, léto skončilo. Ale co, připravení jsme byli na všechno a hřeje nás mládí a láska. Hlavně novomanžele. Ale popořadě, zas tak moc toho není, s hlavou v oblacích a natěšená, jsem si nepsala poznámky.
Školní radosti
I a na třídní schůzky do školy jsem dorazila bez tužky. Nejenom já, ale i další. „Chlap bez péra?“ divila se maminka před námi.
Opět volají ze školy, dítě je hvězdou knihy úrazů. Dokud chodil do školy jen starší, ani jsem nevěděla, že tam nějakou mají. Učitelka ve stresu, my jsme v klidu, malej určitě přehání. Odpoledne na fotbale samozřejmě zapomněl, že má naražené koleno. Jenže až se mu vážně něco stane, tak nevím, jestli si toho všimneme.
Denní radosti
Když ti příroda dává jedovaté bobule, udělej si léčivý bezinkový likér. Každou zimu, když ho piju, říkám si, že ho příště musím udělat víc. Jenže když přišel čas sběru bobulí, nadávám jim: „Potvory mrňavý, na to se můžu vykašlat.“ Likér jsem pro změnu vyzkoušela z vodky a je snad ještě lepší než z rumu. Podzimní rýmečky můžou začít.
Potvory mrňavý 
Bezinkový likér
Blíží se ty Vánoce, do toho narozeniny a akce, tak jsme na to objednali alkohol. A aby to zas neobalili hromadou obalů, nechala jsem si to poslat kurýrem do práce. Manžel měl starost: „Bude to mít tak 40 kilo, jak to dáš do auta?“ „Mám plný barák chlapů,“ uklidňovala jsem ho. „No právě, aby to nerozbili, jsou to inženýři.“ Nakonec měl velký oči, tolik toho rozhodně nebylo.
Ozval se mi bývalý šéf, zase něco špatně: „Nemáš banner na stavbě, jsi tam nějak zvlčela, co tam nejsem.“ Nojo, žádný šéf, čeládka má pré a mezi dovolenými se nedělá. Ani u klienta. A to jsem si ještě sama navrhla prémie.
Firmou proběhlo několik dotazníků. Ani téma benefitů nedonutilo odpovědět víc lidí než obvykle. Fascinuje mě ale, že na anonymní otázku, zda jsme očkovaný nebo ne, odpověděli skoro všichni. Je teď očkování důležitější než každodenní život ? To se tím chlubí nebo to berou jako občanskou povinnost.
Hodinový manžel
Stačilo pozvat Obelixe na oběd a hned si všiml, že kape bojler. Jo, už 3 roky. Tak ho opravil, jenže mu zapadl kousek plastu do trubky a přestala téct teplá voda do sprchy. Takhle se vytváří poptávka po službách. Ale tiramisu jako úplatek dostal.
Narozeninová oslava
Dětské narozeninové oslavy jsou má noční můra. Děti se škrtí, padají ze schodů. Tentokrát jsem se nestihla vykroutit, syn si přál lasergames. Sice pozval dvakrát tolik dětí, než bylo původně domluvený, ale autobus jsme objednávat nemuseli, do aut se vešli. Takže nejdřív dortík, a pak hodinka klidu, kdy se masakrovali a řvali si za zavřenými dveřmi. Všichni nadšení, doma pořádek, za ty prachy to stálo.
Zase někam lezou 
Twister při čekání na odjezd na lasergames 
A zlatý hřeb – lasergames
Drak na cestě
Já jsem si sice vzala před svatbou v pátek dovolenou, abych dorazila brzo a pomohla jim, jenže ranní vstávání úplně nedopadlo. A přestože to bylo dávno před páteční odpolední špičkou, cesta byla šílená, ucpaná, pětihodinová. Ještěže už jsou ty děti nenáročný, že jim to je vlastně jedno, kde se válí, jestli na posteli nebo v autě. I když malej brblal, že se jede pryč na víkend: „Kvůli tomuhle přijdu o 2 fotbaly?“
Tak dlouho jsme koukali, jak prodávají u silnice velké draky, až jsem se pro něj cestou na Moravu konečně zastavila. Děti nemohli uvěřit tomu, že ho jako vážně dostali a mezi údivem a radostí mi opakovali má vlastní slova. Vždyť se to bude jen válet, stojí to moc peněz, je to zbytečné. Celou cestu se těšili a pak se našel i ochotný strejda, co ho s nimi šel pouštět. Tak doufám, že to bude hračka na víc než jedno odpoledne.
A ještě jedna oslava narozenin. Protože má strejda narozeniny přesně na svatbu, zapily jsme to den předem. Teta vytáhla whiskey, strejda jaksi nedorazil a vlastně whiskey nepije, tak na zdraví.
Na zdraví 
Tak zas na cestě a léto za námi 
Rada pro budoucí já: nedělej svatbu doma
Sestry plán byl: vezmeme se tam, kde žijeme, a kde se nám líbí. Teď vzkazuje svému budoucímu já: nedělej svatbu doma.
V pátek jsme pomohli s dekoracemi a rozháněli jsme déšť. Na léto to úplně nevypadalo. Dekorace minimalistické a půjčené, zato oslava veliká a dlouhá. Naštěstí byl připraven ICE bar. Nikoliv ledový, ale domácí jablkovICE, hruškovICE a slivovICE. A taky nás přeci hřeje láska. Obzvlášť nevěstu v krajkových šatičkách. Spolužačky ze střední jako správné holky z hor dorazily v zimních kabátech. Aspoň někoho jsem znala, přeci jen je znát, že se vdává malá sestra. Pořád je malá, i když pořádně vyrostla. A také její kamarádi, komentuju to jako důchodkyně: Jé, ty jsi vyrostl.
A pak už to jelo. Při obřadu jsme plakali dojetím, jako vážně se vzali. Plakala i ta obří myš, co s nimi bydlela v chalupě a dělala provokativně bobky jejich 3 kočkám do misky, protože ji jeden z hostů dostal.
Byla to jízda, stejně jako jejich život na cestách. Tak hlavně štěstí.
Pokračování Cesta přes každý den (66).
*****
Nechcete přijít o nové články? Sledujte Emin deník na Facebooku nebo na Instagramu, kde jsou i další tipy na výlety.
Předchozí články z Emina deníku
64. Nová sezona
37. Cesta do města a pár kil navíc
21. Mravenci jdou a princ na bílém koni možná neumí plavat