Léto je tady, tak jen krátce. Po počáteční jarní euforii, grilování, posedávání na zahradě a výletování najednou červen utekl, ani nevím jak. Ani jsem dlouho nevylezla na žádný kopec – vezměte mne někam. S Annou jsme se od lockdownu neviděly a asi už se nikdy neuvidíme. Konverzace za poslední měsíc:
Já: „Jdeme na brusle?“ Anna: „Nemůžu jsme na tréninku.“
Anna: „Nemám dítě, jdeme na výlet?“ Já: „Nemůžu, máme rodinný výlet.“
Já: „Nemám děti, kam vyrazíme?“ Anna: „Jsme na závodech.“
Anna: „Kdy můžeš?“ Já: „Už asi nikdy…“
Jedno dítě žádné dítě
Doma nám zbyl jedináček, takže si užíváme to, že dítě nic nechce, nepere se, nehádá ani si s nikým nezávidí. Učitelka je sebevrah a odjela se třídou na konci školního roku na 3 noci na výlet. Doma zůstal sice malej, ale pustil se máminy sukně. Asi už nám vyrostl víc než jsem si ochotná připustit. Buď byl ve škole, na tréninku nebo u kamaráda. Posledního června svou nepřítomnost vytunil ještě líp. Vysvědčení poslal fotku, jel s kamarádem skákat na koloběžkách, a pak u něj rovnou přespal. Snad ho tam nezapomeneme až pojedeme na dovolenou. EDIT: Ano, zapomněla jsem ho vyzvednout, ale všimli jsme si toho ještě před odjezdem Dovolená (60)
Barevný ráj
A protože léto chce nové šaty, nakoupila jsem si pár látek, že budu šít. A to jsem před lety s šitím skončila. Jenže pak přinesla kolegyně výborný šicí stroj, že ho nechce, ten jsem nemohla nechat. Kolegyně Olivie je na tom stejně. Přinesla mi zbytky látek a střihy, že už nebude šít. Tak teď mají salon. Když mi ukazovala, co teď dělají a přišly jí nové látky, musela jsem objednat další. Kdo a kdy to ušije teda nevím. Ale tak budu mít třeba příští rok nové šaty.
Kdo nepije s nami, pije proti nám
Někdy je potřeba začít pít ráno, aby odpoledne mohl člověk jet. Hledala jsem čokoladu, co jsem měla připravenou pro učitelky, ale děti půlku sežrali. Prej byla hnusná, moc sladká. „To nemůžeme učitelce dát“, tvrdí dítě, které nemá čokoládu rádo. Ok, mají pravdu, učitelka čokoládu nepotřebuje. Tak jsem hledala vino. Ale červený jim nedám. Tak jsem ho radši vypila.
Dokopná
Konečně fotbalová pauza, to se muselo na hřišti oslavit. Děti si ještě naposledy zakopali a byl i tradiční zápas dětí proti dospělým. Kluci vzpomínali, kdo je loni pošlapal. Letos jsme je pošlapali a pokopali zase. O kus povyrostli, museli jsme napnout všechny síly, ale jo, nakonec jsme v prodloužení vyhráli. Tak teď si budeme léčit natažené svaly a vazy.
Trénink
Nejen děti sportují. Loni jsem se v nějakém záchvatu, že budu běhat, přihlásila na Urban Challenge. To přeci dám. Tak dlouho ho přesouvali, až bude na konci července. Z týmu 10 kolegů mi zbyli 2, ostatní jsou buď na dovolené nebo odešli. S během to také není žádná sláva, jsem stará a křivá. Fyzioterapeutka tvrdí, že to stačí protáhnout. Ok, tak to já se do cíle nějak doplazím.
Senioři také trénují. Chtějí vědět kolik nachodili kroků, tak jsem jim na to nainstalovala aplikaci. Nic speciálního nepotřebují, když mají mobil pořád u sebe. Oba ji vyrazili hned vyzkoušet, jenže bez telefonu. Prej nefunguje.
A teď už nás čekají ty letní radosti. Pokračování 60. Dovolená.
*****
Nechcete přijít o nové články? Sledujte nepravidelný Emin deník na Facebooku nebo tipy na výlet na Instagramu.
Předchozí články z Emina deníku
58. Léto a voda
23. Narozeninová
25. Co s létem?