Rozhovor s Eliškou Macháňovou, která se nebojí posouvat své vlastní hranice a inspirovat ostatní, aby udělali totéž
S Eliškou jsme se potkaly na workshopu. Obdivuji její odvahu a je mi blízká svým minimalistickým přístupem i touhou po zlepšení i snahou pomoci druhým.
Co vás osobně motivuje k tomu, abyste si pravidelně posouvala hranice komfortní zóny?
Posouvání hranic je nutností. Vnímám, že pokud mám širší hranice komfortu, je mi líp i ve složitějších situací. Svět, okolnosti a kontext se neustále mění a vyvíjí. Pokud se nebudu měnit a přizpůsobovat i já, za pár let budu koukat, jak jsem mimo, a to bych nerada. Osobně miluji výzvy a překonávání se, jsem v tom trochu extrém. Takže mě motivuje i neustálé zjišťování, jaké to za tou hranicí je. V dnešní době žijeme hodně pohodlným životem. Pro některé je dnes diskomfortem vysoký standard předchozích generací. Lidé se stávají náchylní a labilní, snadno takového člověka něco smete.
Může být komfortní zóna překážkou k lehkému a autentickému životu? Jak ji překonat?
Určitě ano. Teď se mi vybavila jedna má zkušenost. Mám čtyři děti a ženské tělo je po tolika porodech tak trochu rozlámané. V podstatě každou noc mě bolela nad ránem záda. Připadala jsem si, jak princezna na hrášku. Dokonce jsme s manželem investovali do fakt kvalitních, drahých a blahý spánek slibujících matrací. Bylo to úplně totéž. Fakt mi to už začínalo lézt na nervy a v tom mě osvítilo. Generace a generace spaly někde na kameni v lese nebo na nějakých prknech a nic se zády neměly. Já zhýčkaná nej matracemi už jsem se nevyspala v podstatě nikde. A docvaklo mi, že to je další oblast, kde si musím posunout komfortní zónu. Já se totiž chci v pohodě vyspat kdekoli! Na výpravě po Izraeli jsem většinou za tmy vyhodila z kufru auta někam obyčejnou karimatku a tenký spacáček a až velká únava mě donutila usnout. Doma jsem pak pokračovala spaním v hamace a na různých nepohodlných místech. Spaní v hamace dnes miluji. A světe div se, od té doby, kam lehnu, tam se mi dobře spí. A je to teda pecka rozdíl. Vlastně se dá posouvat hranice ve všem, co vás v současnosti štve, je to trochu nápověda, na čem bychom měli pracovat. Snadněji se to překonává, když máme zvědoměné, proč to vlastně chceme posouvat. Co tím získáme? Stojí nám to za to?
Co byste doporučila těm, kteří chtějí změnu, ale neodvažují se udělat první krok?
Chcete to? Tak do toho jděte! Samozřejmě s klienty tohle probíráme na hodinovém sezení. Jak podpořit svoji vlastní motivaci je vždy velmi originální. Ale vážně, chcete-li se v něčem posunout a stát se odolnějším člověkem, řekněte si, co vám to přinese.
Myslíte si, že multitasking je mýtus? Jak ovlivňuje náš každodenní život?
Jedním mým zaměřením je neurokoučink. Neurověda dokázala, že multitasking neexistuje. Náš mozek umí velmi rychle překlikávat mezi jednotlivými podněty, až nám to může připadat, že se soustředíme na obojí, ale skutečně soustředěnou činnost dokážeme v jedné chvíli dělat pouze jednu. Multitasking nás tedy může ovlivňovat tím způsobem, že si myslíme, že zvládáme plně se soustředit na více věcí zároveň. Když se na to spolehneme, může z toho být průšvih, třeba za volantem.
Máte nějaké tipy, jak si v dnešním uspěchaném světě zachovat soustředění?
I soustředění je dovednost, která se dá trénovat. Ideální je vytvořit si podmínky, kde nám bude dobře a nebude nás tam nic rušit. Někomu pomáhá si nastavit stopky. A než to zazvoní dělám prostě tohle a nic jiného. Někomu pomůže, když si po soustředěné práci dopřeje odměnu, celou dobu se na ni těší, a tak se mu pracuje snadněji a s lehkostí.
Jak rozpoznat, co v životě opravdu potřebujeme, a co je pouze zbytečná zátěž?
Naše skutečné potřeby, jsou daleko menší, než si představujeme. Jsou spíše duševního charakteru než toho materiálního. Například potřebujeme mít vztah (nemyslím jen partnerský) – jsme vztahové bytosti. Nejhorší mučení je samotka. Potřebujeme se cítit bezpečně, potřebujeme se učit a měnit, potřebujeme prožívat emoce apod. Z materiálního světa potřebujeme jíst, pít, dýchat, něco na sebe obléct, spát. Vlastně pokud máme toto (a ještě by mě určitě něco napadlo) měli bychom se cítit komfortně. To vše, co máme navíc, je skvělé, někdy je to bezva pomocník, ale někdy už je toho příliš a stáváme se otrokem situace, pokud se například cítím diskomfortně, že nemám pátou žlutou kabelku. Ono, když má člověk málo věcí, nemá tolik práce s úklidem, takové požadavky na úložné prostory a takový strach, že mu někdo něco vezme nebo zničí 😊
Myslíte, že parkour ovlivňuje i jiné oblasti vašeho života, třeba přístup k výzvám?
Parkour mě velmi ovlivnil v důvěře sama v sebe, to se pak odráží v celém životě. Už jako malá jsem dělala parkour všude po sídlišti, na vše jsem lezla, všude skákala, jen na to tenkrát nebyl žádný kroužek. Vlastně je to nějaká moje esence, kterou jsem vždycky milovala. Co mě fascinuje je, jaký vliv má přímá podpora trenérů a dalších účastníků na můj výkon. Některé výzvy, bych sama jistě vzdala, a brutálně pozitivní: „Pojď, vydrž, to dáš, už jenom kousek“ mě vždy podržel o chvíli dýl. A byla to přesně ta chvíle, kterou jsem pro zvládnutí potřebovala. Proto i já nabízím svým klientům nadstandartní podporu, v tom mě parkour také ovlivnil
Máte nějakou vzpomínku z dětství, která vás ke skautingu přirozeně vedla?
Dobrodružství, táboráky, sounáležitost, prožitek, který mě někam posune a dovednosti pro přežití. Vzpomínám si na svůj první tábor s organizací Pathfinder (skautská organizace, kde jsem dodnes aktivní vedoucí). Vzpomínám si na noční hlídku mezi třetí a pátou hodinou ranní. Byla zima, pršelo a já si připadala jako úplný borec, že hlídám celý tábor před zlotřilými nájezdníky. Kontrolovala jsem hlavně vlajku a kuchyň, aby bylo ráno co jíst. O stany s dětmi mi zas tam moc nešlo 😀
Eliška Macháňová je žena, která se nebojí posouvat své vlastní hranice a inspirovat ostatní, aby udělali totéž. Její životní energie a odvaha ji provází nejen při dobrodružstvích v přírodě, ale i v každodenních výzvách. Jako dlouholetá skautka a matka dokáže spojit praktičnost s laskavostí a touhou pomáhat druhým, a to je mi blízké. Věnuje se koučování a osobnímu rozvoji, ačkoli je to vystudovaná matematička a programátorka. Její témata jsou vztahy, autenticita, týmová spolupráce, zvládání změn, přičemž motivuje lidi k hledání rovnováhy a radosti v životě. Více info o Elišce a o její cestě najdete na jejích webovkách Prokoucovani.