Od té doby, co děti nechodí do školy, jsou jako vyměněné. Ráno vstanou v dobré náladě a hned si začnou dělat úkoly. Je tedy pravda, že je nebudím. Jednou vstanou v půl 7, podruhé v 8 hodin a já jsem vděčná za tu chvíli, co mám sama pro sebe. U oběda neremcají, že jim nechutná. Dokonce se ozývá: „Ńam, tohle mám rád,“ nebo „jé, v tom je šunka.“ Když jsem je za normálního režimu odpoledne vyzvedávala ze školy, nikdy jsem nepřišla ve správný čas, buď to bylo moc brzo, nebo moc pozdě. Mračili se a cokoliv jsem na odpoledne vymyslela, tak to bylo špatně. Teď chodí dobrovolně ven a to i na desetikilometrové procházky, mnohem méně se perou, méně na sebe žárlí a z nedostatku sociálního kontaktu si najdou společnou zábavu. Tak nevím, jestli na ně měla tak špatný vliv škola, nebo já?
Ranní stoupnutí na váhu bylo: “juchů“. To bych mohla něco upéct. Vyhrály zdravé mrkvánky ze špaldové mouky. Dieta, ale jen do té doby, než člověk sní dva plechy.
S partnerem na homeffice?
Zato vydržet s partnerem doma je pro mnohé nesnesitelné. Dokonalý muž, tím že je pořád doma, přestal splňovat dvě ze tří základních schopností, kterými je: chodí do práce, trefí domů a nebije svou ženu. Některé to vyřešíme tak, že jdeme běhat, dá se i vínem a ty co bydlí u hřbitova, ho můžou hodit přes zeď.
A co Ela?
Od Ely přišla jen krátká zpráva: „Jsem v pořádku.“ Víc ani slovo. A telefon má vypnutý.
Přečtěte si, jak to začalo: 1. Ema a Ela
7. V lednici sáňkují lední medvědi
Další články:
9. Na zahradě by mohl běhat jednorožec
10. Útok šneků