Podzimní Jizerky – světový den turistiky a co s plody podzimu (38)

Deštivé dny připomněly, že podzim je tady. Konečně se nemusíme nikde honit a můžeme zůstat zalezlý doma. Vydrželo mi to přesně jeden den, než jsem zpracovala darované ovoce. Ale večer už jsem přemýšlela, kam vyrazit. Hmyz taky vyrazil. Do našeho bytu. Procházka s dětmi byla fajn, ale nebylo to ono. Chtělo to něco delšího, takže hurá, podzimní Jizerky volají.

Plody podzimu

Je hamounství sbírat plody podzimu a rovnat je ve sklenicích do sklepa? Nebo je to jen racionální chování, příprava zásob na zimu. Dům nechci, rýpat se v zahradě netoužím, ale objevily se švestky a jablka a ze mne se stal hamoun, co mrazí, suší, vaří přesnídávky, povidla a steriluje kompoty. Nemám ráda kompoty. Na druhou stranu nevidím smysl v kupování nedozrálého dovezeného ovoce, když je všude kolem sezónní. Takže se vracíme k pokladům ze sklepa. Vždyť to není zas tolik práce, stačí pustit film a otevřít Prosecco.

A ještě jsme si udělaly pěkné odpoledne s Annou, když jsme vyrazily na bezinky, a vařily Bezinkový likér. Recept na něj i na pečená povidla bez míchání i na ta krásně hustá, která mi zničila pouze jeden hrnec ze dvou, najdete v článku Plody podzimu.

Hmyz vyrazil

Jak se tak pomalu ukládá příroda ke spánku, řekla bych, že hmyz konečně zaleze. Ale bohužel ne. Do rozsvícené věže přiletěli sršni. To se jen posunula síť v okně. Některých znalostí z přírodopisu bych mohla zůstat ušetřená. Třeba toho, že jsou chráněný. Já bych jim to, že tady bydlím já, vysvětlila Biolitem. Raději se zavírám v jiné místnosti a čekám, až manžel problém vyřeší. Takže díky kluci, kteří jste mi jako malé tvrdili, že kdo šlápne na sršně, tak umře. I když teď vím, že je to blbost, bojím se jich dodnes.

Zato jiné zkušenosti z dřívějška se hodí. Když se z vedlejšího pokoje ozvalo: „Cvrk cvrk,“ vyrazila jsem hned na lov. Možná je to vybitá baterka u požárního hlásiče. A nebo ne. Cvrčka jsme už doma před lety měli. Kocour ho přinesl z venku, pustil ho a cvrčel zalezl do podlahy mezi prkna. Cvrkal tam půl roku než chcípl. Teď jsem ho ale rychle na podlaze našla a šup s ním ven.

A o světovém dni turistiky jsem vůbec nevěděla, ale prostě jsem potřebovala výlet.

Lázně Bělohrad

Když už bylo všechno ovoce zpracované, šli jsme se s babičkou projít po Lázních Bělohrad. Dětem se samozřejmě nechtělo, tak vytáhli své tajné zbraně jako strkání se, mlácení klacky kolem sebe a šmejdění po skříních. Jo, po tomhle divadle nás určitě babička zase brzo pozve. I ty fotky odrážejí náladu. Přitom je tam krásně, opravené lázeňské domy, chodníky z černých a bílých kostek a rozsáhlé parky s altánky.    

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Podzimní Jizerky – trocha deště, trocha větru na Frýdlantském cimbuří

Další den chtěly děti zůstat doma a hrát deskovou hru Fallout. Narazila jsem na ni náhodou, že je i pro jednoho a nakonec baví všechny včetně tatínka. Tak jsem vyrazila s Lucy. Když jde o hory, ta nikdy nezklame a podzimní Jizerky jsou nejlepší. Jak slyším Frýdlant, přijde mi to na druhém konci hor. Ale nebylo to dlouhé, jen procházka ze Smědavy na Frýdlantské cimbuří. Parkoviště sice plné, ale jak jsme odbočily na cestu kolem Smědavské hory, téměř nikoho jsme nepotkaly. Boty jsem naimpregnovala, tak jsem se těšila, že si je užiju v mokrém terénu. Místo radosti jsem ale zjistila, že praskly a teče do nich. To moc dlouho nevydržely.

Lucy chtěla slyšet jelení říji, ale ani jelenům se v tom počasí tajtrlíkovat nechtělo. Uklidňovala mne, že jeleni vědí, kudy chodí lidé, a že tam nejdou. A pak přes poryvy větru na skále to jediné troubení přeslechla. „Nebylo to spíš prase nebo medvěd?“ divila se. Tak to teda ne, to mi neměla říkat, nikam jinam mne už nedostala, proti lesním cestičkám protestovaly i mé boty, takže stejnou cestou zase rychle zpět.  

• 

• 

• 

• 

***

Nechcete přijít o nové články? Sledujte nás na Facebooku nebo Instagramu.

39. Brambory a podzimní střípky

Předchozí články z Emina deníku

37. Cesta do města a pár kil navíc

32. Jizerky – plán, který si žil vlastním životem

14. Kdo je tady ranní ptáče?

6. Ztraceni

Přečtěte si, jak to začalo:1. Ema a Ela