Mars a Venuše (3)

Žádný ranní budíček. Žádne naštvané dětské obličeje. A nemusím vstávat v 5, abych si stihla zacvičit. Dnešní ráno začalo úsměvem a dotazy: „Na které planetě je nejhlubší příkop?“ a „Co je za Plutem?“, „A je nějaká planeta větší než Jupiter?“ „A proč se planety jmenují zrovna Mars a Venuše?“ Takže se učíme rovnou v posteli, jen jsme místo čítanky vytáhli knížky o vesmíru. A najednou bylo 10 hodin. Ups, a co škola? Takže krasopisný opis o Saturnově prstenci. Kubula a Kuba Kubikula z čítanky mají tento týden smůlu, protože čtení o vesmíru je mnohem zajímavějši. Fakt nevím, jak do dopoledne nacpat úkoly, povinné čtení z čítanky a ještě dobrovolné. Násobilku a vyjmenovaná slova jsme procvičili u vaření. Už to taky začínám umět. Prý nesnáši slovní úlohy a přitom počítání kolik knedlíků pro několik osob mu problém nedělalo. Jen to malý dítě kdyby neprudilo, že to spočítá rychleji.

A co Ela?

Má práce nad hlavu, dokončuje reporty, ještě jí chybí podklady od kolegy Tomáše. Samozřejmě jí to poslal pozdě odpoledne, takže nad tím sedí večer doma. Pavel šel na fotbal, a pak jde s kluky na pivo, takže jí to ani nevadí. Aspoň má klid a nemusí žehlit. Je vděčná, že jí to Tomáš vůbec poslal, pořád nemá čas, takže jí odpoví tak na polovinu emailů. Honit Tomáše má Ela v práci jako sport, aspoň se jednou za čas zvedne ze židle a projde se po celé budově. Jen kdyby jí kvůli němu práce nestála a nemusela ji dodělávat doma. Potřebovala ještě něco vysvětlit, tak zkusila Tomášovi napsat. Kupodivu hned odpověděl.

Omyl

A tak mohla pokračovat v práci a do toho si psala s nejoblíbenější kolegyní Lenkou. Zas jeden z nekonečných rozhovorů, Ela si stěžovala na své pubertální dítě: „Jsem ráda, že udělá aspoň něco. Mám z toho strašný stres, pořád je protivný, nic nechce, všude za ním bordel. Dokážeš si představit, co z něho roste za dalšího příšerného chlapa?“ Když v tom přišlo od Tomáše: „Jak to myslíš další příšerný chlap?“. Ups, poslala omylem zprávu jemu. Honem se omlouvala: „Sorry, ale to nebylo pro tebe.“ Ale Tomáš naléhal: „Jak jsi to myslela, to bylo na mně?“ Ela mu odepsala: „Ne není, neschopný chlapi myslím ty, co očekávají, že se to doma udělá samo. A když to nevadí jim, tak to není jejich problém. Takže mám úzkost z odpovědnosti za výchovu syna, udělat z něho rovnocenného partnera, který si ale nenechá „srát“ na hlavu. Promiň, tohle téma asi nebudeme rozebírat, co? Nechám si ho pro Lenku.“

Překvapilo ji, že Tomáš konverzaci neukončil, ale pokračoval: „Někdo si třeba myslí, že ty práce jsou rozdělené, chlap vydělává a stará se třeba o auto a žena se stará o děti a domácnost. Já neříkám, že je to můj názor, ale myslím, že to je převládající názor. Co ty na to?“

Ela odpověděla: „Jo, je to oblíbený převládající názor – já živím, ty uklízej, ale nejde vše vyčíslit penězi, a když jsou lidi partneři, tak by měl být v rovnováze i volný čas, a ne že jeden se nezastaví a druhý sedí. Bohužel muž a žena je každý nastaven jinak, což ztěžuje rovnocenné partnerské fungování a bohužel tu ženu to jako dítě musí doma rodiče naučit (nebo si na to musí přijít), jak nebýt tou slabší, co se obětuje pro druhé.“

Mars a Venuše – jak to funguje na Venuši?

Tomáš: „No jo, je to tak. A vám se to doma daří?“

Ela briskně odpověděla: „Jasně měla jsem kurz efektivní komunikace :D“

Tomáš: „Tak to jsi šťastná žena“.

Ela: „Jsem, ale taky jsem si na to bolestivě musela přijít, že dobře se mají jen „fňukny a mrchy“, což zní hnusně.“

Tomáš: „To je nějaký složitý, takže, nejsi šťastná žena, šťastné jsou fňukny?“

Ela: „No, asi jsem teď šťastná fňukna a mrcha.“

Tomáš stále nechápe: „Takže nejsi šťastná, ale stala ses fňuknou a díky tomu jsi šťastnější?“

Ela: „Abych byla spokojená, nemohu očekávat, že chlap na všechno přijde, musím občas fňukat a nechat si pomoct anebo být mrcha a prostě je nechat, ať se postarají sami a jít běhat.“

Tomáš: „Aha, takže jsi na to přišla, jak na ty neschopný chlapy. Docela mne to bavilo tenhle výlet do ženského myšlení“

To se Ely trochu dotklo: „ Css, Lenku to taky baví, ale asi ji trochu beru iluze.“

Tomáš je zase mimo: „Teď to zase nechápu. Co baví?“

Ela. „ No ty moje kecy ji baví.“

Tomáš: „Já si myslím, že to co píšeš je naprosto normální ženský vnímání, jen se o tom nemluví a třeba se i chovají, že to není jejich případ.“

Ela: „Proč mi to jen trvalo tolik let na to přijít? O co jsem mohla mít všechno snadnější.“

Tomáš: „Na spoustu věcí člověk přijde pozdě. Ja jsem se musel nejdřív rozvést, abych dokázal se svou ženou vycházet. Každopádně díky za pokec. Je dobré slyšet, jak to funguje na Venuši.“

Přečtěte si, jak to začalo: 1. Ema a Ela

2. Neplánovaná dovolená

Další články:

4. Okno ve věži

5. Naštvaní ptáci

12. Květnová toulavá

23. Narozeninová