Listopad byl tak trochu bábovka. Nejenom upečená, ale dost poposedávání doma. Smířila jsem se, že o výletech to nebude a dělám tukové zásoby na zimu. A i když bych měla mířit výš, zůstanu při zemi. Tedy nejprve tak trochu v bahně, protože pršelo a pršelo, země byla nacucaná a bahno při chůzi cákalo až ke kolenům. Kalendář do konce roku byl rozbitý, ztratila se pravidelnost a ranní rituály. Tak hlavně, že tu pořád máme ty kopce. A vůbec, kam se honit, jsem v práci, ne na útěku.
To, co zabere nejvíc času a není o tom, co říct, aneb práce
Výhodou homeoffice je určitě to, že mám výhled do zeleně, to je dobrý pro oči. Jenže kolega, když mne nevidí, tak zas neposlal, co měl. Buď jsem mu to zapomněla říct anebo na mě sere. Přiznal se, že na mě myslí. Tak příště méně myslet a poslat prosím. V práci mám teď vše nastavené a rozplánované, takže je to pohoda. Ale chybí nějaká výzva.
Tou správnou výzvou ale nebylo se v pondělí ráno sbalit a vyrazit s manželem do jeho kanceláře. Sice bylo fajn jednou nekoukat z okna, ale vidět nějaké lidi, pokecat, dát s nimi kafe, ale pak stejně celý den sedím u počítače a oni telefonují. Teď zase dokážu ocenit to, že na homeoffice nikde nedojíždím. Matěj se tuhle divil, kde ráno beru čas na procházku a kafe. Tak to je přesně ten čas, kdy ostatní sedí v autě a jedou do práce.
Alfons mé (ne)hledání práce zhodnotil: “Chci dál od všeho a od všech, se složitější dopravou, horší pracovní dobou a za méně peněz. Vlastně tam vůbec nechci, ale hlavně chci mít důvod si zoufat.” To bolelo, ale možná má trochu pravdu.
Schovejme se, ať nás pondělí nenajde
Prý je pondělí nejlepší den opustit homeoffice a jít do kanceláře, že to člověka nastartuje. Tentokrát to vyšlo. I když zpětnou vazbu od šéfa, že se mu se mnou pracuje nejlíp ze všech, protože neremcám, za pozitivní neberu. Mé kolegyni radši nic neřekne, protože ta má ke všemu tisíc keců. A to i k emailu pro obchod, ke kterému vlastně ani nemá právo se vyjadřovat. Chci si z ní ale brát příklad?
Posílat personální na mateřskou, to je prý jak střelit ji zezadu do hlavy. Nevím, co má kdo proti dětem. Co bych si ale bez ní počala. Jsme teď na sebe tak napojený, že jsme si ve stejný okamžik vzpomněly, že máme vzít na oběd kolegyni z dceřinky. A pak jsme to radši zase zapomněly a necháme tento úkol svému budoucímu já. Není čas.
Všichni lidé chtějí do Rokytnice
Člověk se párkrát nadechne a je zase pátek. A protože se nám nic nechce, vyrazili jsme aspoň na rozhledny nad Rokytnicí. Všichni už tam byli a přece tam nepůjdeme, když svítí sluníčko.
Tělocvična a fitness bábovka
Mám zimní spánek a nejradši bych nevylezla z domu. Anna sice chtěla na kruháč, ale nikdy se nesejdeme. Láká mne do jejich školní tělocvičny, že tam je taky vybavení a nemusíme nic platit. Jenže já chci vlastně mezi lidi. Ale díky jógovému semináři jsem se dostala nejenom do tělocvičny, ale také mezi známé tváře. Jak málo stačí, aby záda nebolela. Jen to musí být pravidelně. A co s těmi neohebnými chlapy na lekcích? „Tak hlavně žádné úlevy“, radil na kurzu instruktor, „oni to zvládnou“. Kolegu v práci jóga taky překvapila, že nečekal, že se u toho zapotí. A pak už radši nikdy nepřišel. Po joze v sokolovně jsem si připadala jako blázen, že jsem se zakecala a nezhasla. Běžela jsem zpátky pro klíče, ale to jen uklízečka nastoupila na večerní směnu.
A protože mám troubu, tak peču bábovky. Ale mohlo mi dojít, že když se to jmenuje fitness bábovka, že to bude hnusný. No dobře, tak úplně hnusný to není, na výlet nebo na cestu dobrý, ale celozrnné sladké pečivo mi nedává smysl. To si dám radši chleba. A když potřebuju cukr, tak to musí mít nějakou chuť. Třeba jako Kofila. Dostala jsem ji tuhle darem a zjistila jsem, že je dobrá. Proč mě nikdy nenapadlo si ji koupit? A přitom Alfons, jak vidí Kofilu, tak si na mě vzpomene. Když vidí hrnek z Heliky, tak si na nás taky vzpomene. No a jak vidí kopec, tak polituje mého manžela.
Fitness bábovka 3 hrnky ovesných vloček 3 vejce 3 polévkové lžíce medu 3/4 hrnku přesnídávky nebo na jemno strouhaných 2 jablek 220 g bílého jogurtu 3 lžíce olivového oleje 1 lžička jedlé sody 1 lžička mleté skořice kousky sušeného ovoce, ořechů
Prodloužený víkend, a kdo je bábovka
O prodlouženém víkendu pokračoval zimní spánek, tak jsem ani nenutila děti po výletech. Nic se mi nechtělo, ale nejsme přece žádné bábovky, válet se nebudeme. Po dlouhé době si zase píšu seznam úkolů. Třeba mi to pomůže se ráno probrat a pustit se do toho. Neustále si slibovat, že něco udělám, a pak to odkládat, prý není dobré na morálku. Stačí vybrat 3 úkoly a splnit je ten den přednostně, to přece nic není a za týden mám hotovo. Tyhle rady se tak dobře čtou. Jenže realita je pak někde mimo a v honičce mezi uvařit, vyprat, uklidit, dohlédnout na děti, zase není čas. Ale aspoň mne to vytáhlo z podzimní letargie.
Dítě mělo airsoft v Liberci, tak jsme vyrazili aspoň po nákupech. Konečně máme po 7 letech dopisní schránku a po 5 letech funguje pořádně sprcha. A podobné drobnosti, co nejsou úplně potřeba, ale zjednoduší to život. Sice jsme polovinu věci nevyřídili, ale byl to moc hezký den. Dítě z airsoftu dočvachtalo zmrzlý, ale přežilo.
Zima a rituály
Začalo mrznout a padat sníh. Já taky mrznu a mám zimní spánek. Víte, jak ajťák pozná, že venku na horách hustě sněží? Zpomalí se mu wifi připojení. Maky hlásí, že je sama v práci a vypadl proud. Ona, zima a 20 dělníků, to zní spíš jako porno než jako pohádka.
Kalendář do konce roku je rozbitý. Vánoce tam někde na konci výhružně trčí a na přípravy a plány není čas. Špatně spím, a když jsem od 3 vzhůru, jsem tak unavená, že nemůžu ani vstát z postele. Když pak ještě usnu, nejenom že nic nestihnu, ale ani to nijak nepomůže. Ztratila se pravidelnost, ranní rituály i chuť něco plánovat. Aspoň že ty lekce jógy dodají energii, je to každotýdenní jistota. A tak se s holkama hodinu válíme po zemi. Ani jsem nečekala, že je tolik ásan, při kterých se člověk může válet.
Vánoční úklid a dekorace přenechám jiným. Já bych snad radši, než přerovnávat po stopadesáté ty krámy, co máme doma, všechno vyházela. Takže jedu do Ikei pro další krámy, protože dítě potřebuje psací stůl a police. Těžký je to jako kráva, doufám, že se nebudeme stěhovat. Rodiče jiných dětí mě moc neuklidnili, když se smějí, že jejich dítě má bordel i na třímetrovém stole, a že tam staré svačiny, plesnivá jablka a vlhké ponožky nacházejí každý týden.
A pak přišla sauna. Sejdeme se s holkama a zahřejeme se. Je to fajn.
Chce tady někdo dovolenou? Aneb život na vesnici
“Kam jedete na dovolenou?” ptá se v práci u oběda Calvin. Kolegyně se sice zrovna vrátila z Dubaje, ale klidně by hned zas někam jela. Já nikam nejedu, já jsem z vesnice. Tam máme dovolenou každý den. Nepotřebuju nikam odjet, abych si odpočinula a vyčistila hlavu. Na to si stačí jít zacvičit, zaběhat a nebo se jen projít po vesnici a hned potkám někoho z kamarádů a známých. Jako tuhle, když jsem šla do kravína pro mlíko a vcuclo mě to na skleničku k myslivcům.
Lidé, které chci mít v životě víckrát
Kdo jsou lidé, které chceme mít ve svém životě víckrát? Třeba naši kamarádi myslivci. Po nepříjemném rozhovoru jsem se šla projít na vzduch, pokecala s Maky a zapomenuté drobné na mlíko mne zavedly k myslivcům. Vůbec jsem se nechtěla stavovat, ale stačilo s nimi chvíli být a svět byl zase v pořádku.
Jak řekl Radkin Honzák: „Lidé se málo hladí a usmívají.“ Myslel tím i obrazně, že by se měli umět pochválit. Tak stačí mít kolem sebe ty správné lidi.
A pak má člověk taky rodinu, aby se měl na koho obrátit. I když občas ty hlášky: „Jsi jako tvoje matka.“ No samozřejmě, po kom jiném bych asi byla. A co si budeme povídat, chlapa jsem si vybrala podle táty, jenže kdo to ve 20 s těmi růžovými brýlemi mohl tušit. Teď už s tím nic neudělám, po tolika letech už mi nikdo reklamaci neuzná. Navíc jsem dospělá a dokážu se s nemilými vlastnostmi vyrovnat. Manželův dotaz, jestli on je podobný svým rodičům, mne rozesmál. No samozřejmě, není po nich jenom on, ale i děti. Je milé být pro někoho na prvním místě.
Den mužů
V neděli 19.11. měli muži svátek. Polovina z nich o tom sice neví a druhé polovině je to jedno, ale protože jich máme v práci hodně, dali jsme jim jako dáreček aspoň plechovku piva. Taková blbost, ale měli radost.
Manžel hledal v lednici hořčici a samozřejmě ji nemohl najít. A to máme dvě, protože teď kupuje pořád hořčici. Sám od sebe tomu dal 3 pokusy (než na něj začala pípat příliš dlouho otevřená lednice) a našel ji. Věděl, že tam bude. Aspoň se máme pořád čemu smát.
Třídní schůzky
Třídní schůzky přišly akorát včas, najednou se začaly objevovat špatný známky. A nebo možná člověk tunelově vidí jenom něco. Ditě to drze okomentovalo, že se první čtvrtletí ještě rozkoukával a teď už jede naplno. Teda jestli jede, to nevím, ale rozhodně, když chodí, tak není vůbec vidět, protože je celej černej.
Schůzky byly tentokrát příliš dlouhé. Vlastně se učitelkám ani nedivím, když místo učení jdou dělat něco jiného. Děti jsou ještě v pohodě, ale ti rodiče. Naše učitelka to naštěstí ustála a manžel to přežil taky. I když dotazy některých rodičů nedávaly smysl. Prý nemají děti tolik koukat na youtube na ta videa o transsexualitě a jiné sexualitě. To by si měli asi srovnat rodiče, ve svý hlavě. Každá doba má něco a děti zájmy, co se nelíbí rodičům. Za nás si kluci vyráběli výbušniny, teď koukají na videa.
Čas předvánočních večírků
Dlouhé zimní večery. Co dělat jiného než sedět doma nebo vyrazit na pivo? A jak se baví fyzici? O lezení na komín:
Další večírek proběhl spíš jen tak mimochodem. Nedělám tam, zvaná nejsem. Vlastně jsem místo toho vyrazila s kamarádkou po nákupech. Jenže v krámech mají jenom krámy a blondýna chce radši na pivo. A pak ještě po večírku skončíme na chvíli v Crossclubu. Jedno pivo, jeden tanec a loučíme se slovy: “Tak příští týden v Olomouci.” Sezona vánočních večírků už opravdu začala.
Pokračování Čas vánočních večírků (104).
Upozornění na nové články na Facebooku a fotky z výletů na Instagramu.
Předchozí články z deníku
Říjen a podzimní vítr (102)
Předvánoční káva bez kávy (44)
Ema a Ela (1)