Dnes ráno jsem sežrala dvě snídaně tak rychle, že si můj fitness náramek myslel že cvičím. A pak se přetrhl. Bez času jsem ztracená. Radiově řízené hodinky nedaly změnu času a zpožďují se o 3 hodiny. Já bych ty změny zrušila. A k tomu ještě úplněk. Nemůžu spát. Ranní jóga ve 3 ráno není jako: „Jupí je tu nový den“, ale: „Snad ještě usnu.“ A zatímco já počítám ovečky, které neefektivně přecházejí lávku, a tak maximálně změní barvu, manžel počítá první ovci na svetr, druhou do ragú, a pak už chrrrrr… Proč se vlastně pořád řídíme nějakým časem?
Co poslouchá strakapoud?
Pár dní nám dělal v 5 ráno budíčka strakapoud. Kloval barák a vybral si takové dřevo, aby pěkně rezonovala střecha. Prý jsou jako králící, co do všeho hryžou, tak strakapoudi do všeho tlučou, protože je to baví. Mně ne. A protože reagoval jen na pohyb, tak jsem mu pověsila do okapu CD s vážnou hudbou. Asi se mu nelíbí. Z lesa už nevystrčil nos.
Rychle a nedostupně
V servisu byli při výměně kol tak rychlý, že to žádný chlap nechce slyšet jak moc rychlý je. Děti furt čumí do mobilu, ale člověk se jim nedovolá. Tak mi volala družinářka, že dítě stojí hodinu před školou, místo aby bylo na fotbale. Střídáme se, tak jsem mu ráno řekla, že je vezu já. Jenže nakonec jsme se domluvili jinak a naše dítě vehementně chtělo jet se mnou.
Mám výčitky, že se dost nevěnuji dětem. Kamarádka se ptá: „A myslíš, že jim chybíš. Strádají?“ Ne, já jim nechybím, chybí jim data a Vbuxy. To mají blbý, nebudu utrácet své peníze za virtuální peníze. A jestli mají čas hrát, tak mají čas i na domácí práce.
Přišlo léto
V květnu přišlo léto i do lesa, bývá to náš nejteplejší měsíc. V tom bude nějaká fyzika, že se slunce opírá do střechy z boku nebo co. Z nedávného záchvatu zahradničení vyrostly na zahradě ředkvičky. Tedy spíš listy. Aspoň mne zalévání donutí vylézt ven a nezapomenu tam prádlo. Sice homeoffice fajn, ale stejně člověk musí sedět u PC. Plánovaný skleník na rajčata jsem naštěstí nestihla koupit. Vlastně to ani nemá cenu za tu cenu. Teď jsme sice každý víkend chvíli na zahradě, ale léto a cesty se blíží.
Přišla doba grilovací. Zatímco my jsme rádi, že vylezeme ven, děti se dostávají do fáze, že nechtějí maso a chtějí se celý den válet v posteli. Grilování s dvojčaty zhodnotilo dítě slovy: „To jsem přesně věděl, že budeme muset hlídat děti.“ Tak hlavně že podle barvy trička věděl, které je jeho. „Hlídáš dítě?“ ptám se. „Tohle není moje, moje má modré triko,“ ohradil se starší. Nojo chlap, přehlédl, že teď mají růžové mikiny obě.
Berounka aneb žádná pořádná historka nezačíná slovy: Tak jsem si dala čaj
Manžel jezdí roky na Berounku. A pak z něj vylezlo, že se to koná v Praze a je to beer run. Letos už jsem ani nečekala až mi večer zavolají, ať dorazím a přidala jsem se rovnou. Musím sbírat inspiraci na naši firemní akci a hlavně je s nimi fajn. No problém není to pivo, problém je, když se někdo zapomene, objedná si Aperolspritz, pak uvidí bublinky, pak chce běžet beer run a Legendario z poháru je přeci super nápad. Ani nevím jak, vzbudila jsem se ve Vysočanech, kocovinka jako vyšitá.
Je kus papíru lepší než oběd?
Alfons celou zimu hibernoval, ale vylezlo sluníčko a personální ho nalákala na kus papír. Tedy ona by mu ho poslala i poštou, ale tam prý je nuda, tak přijel na oběd. Trochu měl výčitky, proč nenastoupily mladé kolegyně už když u nás dělal. No to ještě chodily do školky. Nazvat kolegy, že jsou hodný kluci se nesetkalo s pochopením. Je hodnej brácha blbýho nebo hodnej rovná se blbej? A taky se mluvilo o lásce. V Baltazarovi se zase probudilo prasátečko a divil se, proč zrovna o lásce, že chlapi přeci rádi mluví o penisu. No však o tom vlastně mluvíme, to by mohl se 4 dětmi znát. Jo nezná, aha, proto jich má tolik.
Kumburk a polednice
Na den matek jsme neměli co dělat, tak jsem chtěla potěšit mamku kytkou. Tak ještěže se u nás dá koupit i v neděli. Při každé cestě tam si říkám, že uděláme nějaký výlet, tak jsem vyrazila dřív, abychom to stihli. Jenže květinářství ještě zavřené. Utěšovala jsem se, že kytku koupím někde cestou, jsou tam přeci města. Jenže neděle se potkala se svátkem, v Lomnici i Jičíně chcípl pes. Aspoň že ten Kumburk tam pořád stál. Nevím co jsem si to pamatovala, ale určitě ne Kumburk. Anebo jsou možná všechny zříceniny stejné. Další výletní bod splněn. A k tomu naučná stezka K.J.Erbena u Miletína. Polednice v pošmourném dni nevypadala přívětivě.
Když nevíš kam, vyraž do Semily
Výletové plány veliké, ale nikomu se samozřejmě nikam nechtělo, tak co vyrazit za Maky do Semil? Neměla čas. A z šestikilometrové cesty po Riegrově stezce ze Semil do Spálova bylo 12. A vlak nám ujel před nosem. Tak hlavně že jsou děti vyvenčený a já si pár kiláků přidám cestou na kopec.
Pokračování Červen I aneb pizza party a Itálie v Olomouci (80).
*****
A nebo sledujte Emin deník na Facebooku nebo na Instagramu, kde jsou i další tipy na výlety.
Předchozí články z Emina deníku
Aprílové střípky (78)
Zelené údolí (56)
Květnová toulavá (12)