Anna se ptá: „Jak je na bojišti? U nás velký špatný.“ Naše školní bojiště je tak špatný, že jsem v e-shopu při reklamaci chybně poslaného zboží nabízela, že jim to pošlu zpátky i s dětmi, ať jim pomůžou kontrolovat kódy. Neklaplo to. Prý by to bylo nelegální. Ještě než se pustíme do radostí nového roku, je nutné uzavřít ten starý. Šťastné a veselé pokračovaly na konci roku bojištěm: Liška versus myslivci, hasiči a Župaman na scéně, muži versus ženy. Softshellový mor a ztracené boty to jen doladily.
Hon na lišku
Ještě než nám na konci roku zase všechno zakázali, půjčili si myslivci manžela na nahánění. Takže se parta zelených mužíků proběhla po lese, aby to pak mohli společně zapít. My jsme si zatím výletovali s babincem, takže to, že chtěl zachránit už ve 3 hodiny odpoledne, jsem si všimla v 6. Přežil. Nestřelili vůbec nic, protože zvířata s nimi tu hru hrát nechtěla. Myslivci děkovali, že jsem jim ho půjčila. Taky se na mě divně smáli. To proto, že když ho opili, tak jim vyprávěl, jak jsem pevná a pružná po cvičení. Ještě že nevyprávěl, jak nádherně vypadám po ránu, třeba by to chtěl taky někdo vidět.
A protože jsem dostala k Vánocům pořádné boty, musela jsem je vyzkoušet. Když už jsem kvůli nim projela půlku republiky. Koupila jsem je v Praze a chtěla je nechat v práci, až pojedu autem. Jenže co kdybychom skončili v karatnétě a boty by tam zůstaly? Rozmyslela jsem si to a vzala je domů autobusem, kde jsem je ale zapomněla. Tak teď vím, kde má Rokytnice autobusové nádraží a ještě si tam ťukají na čelo, že mi trvalo 3 dny, než jsem si vzpomněla, že mi chybí drahé boty.
Výlet Paseky a Rokytnice nad Jizerou
Za sněhem jsme vyrazili jeden den do Pasek, které máme sice kousek, ale opomíjeli jsme je. A přitom je tam krásně. Podívejte se na náš tip na výlet. Slunce svítilo, kopce byli zasněžené, všude hromady větví. Oni vlastně hlásili tu vichřici. Když jsme došli k chatě Bosna, na které jsme byli se školou na turisťáku, šokovalo mne, jak je malá. Tam se vešlo 30 lidí? Buď se scvrkla anebo jsme vyrostli?
Do Rokytnice jsme si zajeli vyšlápnout na Dvoračky. Děti už jsou dost velký, to musí dát i v nemotorných zimních botách. Remcat ani nestihli. Po žluté na Ručičky a do davu lidí. U otevřeného stánku si někdo stěžoval, že tolik lidí tam nebývá. Jenže kam taky mají jinam jít, když je všechno zavřené a ani to kafe nebo pivo si nikde dát nemůžou? Ani sněhu moc není. Sjezdovka byla nafoukaná jenom z půlky a i na Dvoračkách ještě vykukovala tráva. Místo bobů igelitová taška, dolů to jelo jako po másle.
Manžel se rozplýval nad chatami vysoko na kopci v lese. Jo, to je romantika. Ale jen někdy viz dále. Já jsem zjistila, že na takovéhle výlety s dětmi nejsem oblečená. Od fáze: jsem nabalená, protože stojím, čekám, mrznu, jsme přešli rovnou do fáze: musím zrychlit nebo mi utečou. Takže konečně si můžu koupit něco nového, co mám kam nosit.
Softshellový mor
Kolegyně si povzdechla, že se jí ani nechce přendávat věci do nové kabelky, co dostala k Vánocům, když ji nikdo neuvidí. Mě kabelky nevzrušují. Já jsem se zabalila do modrého softshellu, tak mne z toho na jaře prosím vyloupněte. A kdyby se vám to zdálo zelený, to vidíte dobře. To jsou ty online nákupy, vracet to nebudu.
Kamarád Jirka náš kabelkový problém okomentoval, že vůbec neví, co by s novou kabelkou dělal. Každy je jiný. Ale tak jsme si porovnali aspoň ujité kroky za minulý rok. Jiří vítězí. A co říká váha? Opět vítězí on. K trojciferným číslům se nikdy nedostanu.
Alfons šel sice do nové práce, ale stejně se nám hlásí. Prý si ho tam pamatují, co s ním dělají ženský v sukních. Tak to jsme si oddechly, že se u nás nestihl předvést. Bránil se: „Co jsem měl dělat, holky se už takhle dost bály.“ Tak proto mi chtěla T. darovat své oblíbené šaty. A já žila v iluzi jaký je to slušný gentleman. Hájil se, že přeci nic neprovedl. No, protože to nestihl.
Proč člověk nemá chodit celý den v pyžamu
Protože může přijít nečekaná návštěva. I když má člověk hasiče rád, hasičské auto před barákem nepotěší. Manžel vyletěl, co se děje. V lese hořela na konci roku chata bez příjezdové cesty. To už žádná romantika není. Tak na sebe hodil župan a běžel jim ukázat nejkratší cestu. Mohl by to být nový superhrdina – Župaman.
Diskotéka pod oknem
Na konci roku: muži versus ženy
K Vánocům jsme dostali hru Muži versus ženy. Vzhledem k tomu, že se u toho sešli Asterix s Obelixem (jeden chytrej a druhej silnej), tak to mužům úplně nesedlo. Šlo o to vysvětlit svému týmu, aby uhodli, slovo ze světa žen. A naopak, my vysvětlovaly slova ze světa mužů. Asterix vrčel: „Nepotřebuju znát 600 barev, stačí mi jich 16, co to je za barvu, lososová, to je růžová.“ Obelixovi se to nezdálo: „Nene, to je oranžová.“ Tak přesně na to potřebujeme těch 600 barev, pánové, abychom se nehádaly.
I když dělali, co mohli a i přes pomoc dětí, které stíhaly napovídat i při hraní na tabletu, prohráli skoro o půlku. Ale rozhodně jsme se (jim) zasmáli.
Jeden vysvětluje: „Odpad u umyvadla“, druhý odpovídá: „Sifon.“ Smůla hoši, byl to Šifon.
A co teprve cizí slova. Obelix ukazuje: „Napiješ se, glo glo glo, jeden….“ Asterix ví: „Lok.“ Jenže to byl „look“.
Ale někdy se i trefili, i když úplně oklikou. Asterix popisuje: „Sport hraješ pálkou míček do jamky…“ Obelix: „To vím, golf.“ Asterix pokračuje: „No a k tomu sportu potřebuješ nějaké kalhoty nebo boty, nevím.“ Obelix: „Golfky.“ Ok, tak správné slovo to je, i když je to kočárek.
Po těch výkonech se ptáme Obelixe: „Nechceš do divadelního kroužku?“
„Já se hrozně stydím,“ vrtěl se. Někdo je holt instantní, nejdřív ho je nutné nalít vodkou. I když Obelixovi stačí i jedno nealko pivo.
Obelix si stěžuje, že se musel nadechnout, když si zavazoval tkaničky. „To dělají ty rifle,“ vzdychal. Smáli jsme se mu: Nejlepší je župan. Hahaha, Župaman opět na scéně. A Obelixovou novoroční předsevzetí? Hubne.
Tak kdo má letos i jiné předsevzetí?
*****
Nechcete přijít o nové články? Sledujte nepravidelný Emin deník na Facebooku nebo tipy na výlet na Instagramu.
Další články z Emina deníku
47. Trosečník