Novoroční přání „hodně zdraví, a ať nám letos všechno vyjde,“ je sice ohraná písnička, ale tak nějak to potřebujeme. Devítkový rok přinese nové začátky. A když sněží, máme zůstat doma. Silničáři si to vzali k srdci. Sníh sám napadl, tak i sám sleze. Zimní spánek přeruší snad jen novoroční předsevzetí, výšlap a drzé děti. Pak krize středního věku, brusle, fotbal a pondělní budíček. „Papej a nepřemýšlej,“ znělo jako rozkaz a kolega poslechl. Tak hlavně že to pro něj bylo fascinující a inspirativní.
Novoroční předsevzetí a přání
Alfons si stěžuje, že věk je strašná mrcha. Dřív si s kamarády přáli do nového roku hodně sexu, pak hodně peněz a teď už si přejou jen to zdraví. Jak důchodci. Já bych řekla, že je to naopak moudrost. Všichni pořád chrchlají a nic s nimi není. Tak to prý ne, není to moudrost, je to krize.
Vánoce byly bomba pecka, vyčistila jsem si hlavu. A abych si ji nezatěžovala, na svá novoroční předsevzetí a cíle jsem se zeptala AI. Ta mrcha mě moc dobře zná, anebo umím skvěle zadávat prompty. Letošní předsevzetí jsou úplně jednoduchá: čas s rodinou, cestování, pohyb, práce a komunita. To mi stačí. Tak teď už jen radost a žádné stěžování. Myslím, že i pro mé okolí to bude skvělé, když je nebudu honit po kopcích a plánovat jim každý den. A pak brblat, že nejásají.
Devítkový rok
Od šéfa jsem dostala moc pěkné osobní vánoční přání. Dojalo mě to. Zmínil, že podle numerologie je letošní rok devítkový a to znamená čas završení, bilancování a uvolňování starého, aby byl prostor pro nové. Mně to začlo fakt dobře. Uzavírám 9 let v práci a něco nového začíná. Jak říkala loni Maky, 2024 byl osmičkový rok, buď jako nekonečno a nebo nahoru dolů jako na houpačce. Už jsem potřebovala změnu.
Novoroční výšlap
Deny na Silvestra psala, jestli s nimi půjdeme 1.1. na Štěpánku. Novoroční výšlapy jsou už tak trochu tradice. Loňský jsem si nepamatovala, ale když jsem dohledala fotku, tak jsem si vzpomněla. To jsme šli na Černou studnici. Všichni se usmívali, slunce tam nebylo a než se cpát s tisícem lidí v hospodě, tak jsme šli radši domů. Letos vyráželi už v 9:15. No to se asi pos…i.
Ale Silvestr jsme dali decentně do půlnoci a ráno jsem s láskou budila děti. Ti mi lásku vraceli, že oni rozhodně nikam nejdou. Ale když musí jejich nejlepší kamarádi, tak jdou taky. Měli za to slíbený hraní na PC. Stejně by hráli, když jsme v práci a oni mají prázdniny. Dítě je drzé, ale vtipně. Nejdřív remcal, že oni musí a táta ne. Ten ale vyskočil a byl připravený na cestu první. Dítě pokračovalo, co je to prý za rodinu, když mu nedovolíme hrát 90 hodin denně. Pak ještě omylem rozšlápl špagety, ale vyrazili jsme.
Sibiř na Příchovicích
I přes zpoždění jsme ostatni dohnali ještě před prvním kopcem. Jdeme vůbec správně? Takový kopec tady nikdy nebyl. Ale byl. A píšu to sem pro naše budoucí já, abychom se příště zase nedivili. I když na Příchovice už nejdu, zase jsme tam mrzli. Maky pak mé stížnosti na zimu v Kořenově doplnila, že tam se na silnici sníh neuklízí. Sám napadl, sám sleze.
Foukal ledový vítr a sluníčko zůstalo kdesi za mraky. Ale sešli jsme se dobrá parta a cesta rychle utekla. Těch 20 km jsem si užila, převýšení 747 m a jen 5 hodin. Pak už jsme spěchali domů do tepla. Deny zabloudila, a tak se dočkala i toho slunce. Příště to taky vezmeme přes sjezdovky. Vůbec to není delší a o to horší cesta.
Pár dní s dětmi
Cukroví po vánocích zbylo už jen to suchý. To co nepeču, ale dostala jsem ho. Tak aspoň vydrží. Dítě perníčky rádo a já tak nějak dojím zbytek. Cedrik si stěžuje, že přibral 2 kila. Moje váha je v pohodě, ta ukazuje +- 2 kg pořád stejně.
S dětmi jsou tak celkově samé radosti. Třeba při úklidu. Na takový ten trapný rodičovský dotaz: „Tohle tady zůstane na věky?“ má dítě odpověď: „Jestli si to brácha neuklidí, tak jo.“ Druhej se vzteká: „Proč zrovna já musím uklizet. Jsem jediný, kdo tu něco dělá.“ Puberťák ho utře: „Protože máš dneska službu.“
Výlet prvním vlakem
Nedělní výlet byl super. Manželovi se chtělo, podívala jsem se, co jede a za chvíli už jsme běželi na vlak. Svezli jsme se do Navarova a prošli se zpátky.
Večer se manžel diví, kde se mu berou v posteli lístečky. Může hádat, viz foto mé knížky.
A budíček
Přes Vánoce jsem si krásně odpočala, a pak to přišlo. Pondělní budík v půl 7. Děti už seděly u snídaně, kterou si připravily. Protože kdyby čekaly na mně, tak nestihnou bus. Vůbec nevím, jak jsem mohla ve čtvrtek vstát v 5, umýt si ještě ráno vlasy a jet do Prahy. Asi záleži na motivaci. Jestli Praha a oběd s kolegy(ní), anebo den na hřbitově. Auto je zamrzlé v ledu, to protože jsem ho večer aktivně ometla. No možná by bylo zamrzlé v půlmetrové ledové kouli. V lednu krásně napadlo. Taky u hřbitova hnedka zapadlo auto, které se odvážilo sjet dolů. Já nestihla vyjet nahoru, tak mně tahala čtyřkolka. A i SUV nám krásně uklouzlo. No naštěstí se nic nestalo, ale jede to jako po másle, ať si člověk brzdí, jak chce.
Fáze cyklu a nenávidím je všechny
Dávala jsem na nástěnku fotky z bratislavského večírku a musela jsem pochválit Olívii, jak jí to sluší v cylindru. „Viď,“ usmívala se, „jsem měla být chlap.“ No nevím, zrovna jsem nad tím přemýšlela, že v našem věku vypadá většina chlapů blbě. Tak kde berou tu drzost opouštět manželky a honit mladý holky? No nic, asi blbá fáze cyklu, nenávidím je všechny. „To chce něco sladkýho,“ nabízí Olívie a dodává: „chlapi v každým věku si myslí, že jsou neodolatelný.“ Jejich sebevědomí bych chtěla. Plný břicho, prázdnej pytlík, takhle to maj jednoduchý. Vážně je stačí „poplácat“ slovně po ramínku a usmívat se na ně?
No to jsem si naběhla to říct nahlas. Ženský jsou prý megery. No to nevím, které zná. Joachim se taky přidal. Prý jsou chlapi sice primitivní stvoření. Co je ale horší, že my ženy si ani s tak primitivním organismem neporadíme a pořád nás překvapuje, jak málo mu stačí. Pak se samolibě pochválil a zmizel. Protože on čas nezabírá, on ho vyplňuje.
Krize středního věku a tři eM
„Hahaha,“ rozesmál se manžel u krize středního věku. Asi ji ještě nepocítil. Alfons si pozvdechl, že se cítí na 50, mentálně vyzrálej na 20 a línej je jak 100 letý stařík. Takže 40 nic neznamená. I když do ní má ještě daleko. A vůbec, možná se ani nedožije, protože už teď je strhaný otec. Neuklidnilo ho ani to, že se ve 40 oklepe a bude v pohodě, druhá míza. Jen nevím co šíleného si pořídí, když motorku už má. Jak slyší motorka, to hned pookřeje. A tohle prý někde slyšel, že s krizí středního věku si chlapi pořídí 3 M. Motorku, milenku a to třetí zapoměl. Že by mimino s novou ženou? Tak to jsem ho rozbrečela. Mimin má dost a vůbec nejradši má tu motorku. Ta nestárne, pořád je krásná a sexy, stačí na ni sednout, on je pak největší borec a ani po něm nic nechce.
Papej a moc nepřemýšlej, aneb v práci
Poslední měsíc v práci a s kolegyní T., s kterou jsme společně nastupovaly, se dojímáme u každého naposledy. Taky jsem ji dávala doma za příklad. Kolegyně totiž vůbec neřeší mé blbé nápady. I když občas jen němě vrtí hlavou, vezme si jen to, co se hodí a zbytek ignoruje. A i když je mezi námi přes 10 let věkový rozdíl, našly jsme společnou řeč. Viděla jsem ji vyrůstat a ona mne dozrát. To jsme se zas dojaly.
Poslední obědy s ní a H., už mi ho úplně přebrala, ale aspoň se u toho nachechtáme. „Vy jste jako děti,“ hodnotí T. muže, „musíme vám říkat, co máte dělat a taky máte rádi hračky, i když větší a dražší.“
„Jak to myslíš?“ je H natvrdlý.
„Nic, papej.“
Zmklnul, sklonil hlavu k talíři a jedl.
Kolegyně architektka si se mnou domlouvala poslední oběd. A stěžovala si, že nemohla z domu pracovat, protože nešel internet. Jo, to nešel celý severovýchod Prahy. „Copak jsi nečetla email?“ ptám se jí. „Ne, když nešel internet.“
Když psal kolega článek, vůbec mu to nemyslelo a ještě ujížděl na superlativech, takže projekt byl fascinující a spolupráce s klientem ryzím potěšením. Tak se ho ptám, jestli jako vážně.
„Ne, vůbec. Projekt je zajímavý, ale práce není žádným potěšením.“
„Tak proč to píšeš?“
„Protože mám vyplý mozek.“
S Melicharem jsme se taky snažili vypout mozek, když jsem při vyklízení skříně našla za časopisy lahev whiskey. Ta už je asi archivní, vůbec si nepamatuju, kde se tam vzala.
Jinak předávám práci a vyhrožuju kolegům, kteří mají dodat podklady, že mně je to vlastně jedno. Když to nedají mně, tak je bude honit v únoru kolegyně. Tak mi to možná ještě rádi pošlou.
Leden, sníh a zimní spánek
Myslela jsem si, že když děti nejezdí na běžkách, že nebudu nikde mrznout a zase někam musíme. A ještě sněží. Silničáři varují, ať lidi zůstanou doma. Jediný, kdo si to vzal k srdci, jsou silničáři. To si dělám samozřejmě srandu. Když jsme v té vánici jeli na narozeniny, tak jsme je viděli několikrát.
Jsem zhýčkaná a je mi strašná zima, i když jdeme na fotbal do haly. Tedy spíš, když pak v tom sněhu čekáme před halou, až se děti převlečou. „Mně je taky zima,“ přikyvuje i ten pán, kterému je vždycky teplo a stojí tam v kraťasech a mikině.
Dítě chtělo ochutnat cappucino, jenže nečekalo, že si tak rychle spálí jazyk. Někdo si zase nepamatuje, co měl k obědu. I někdo jiný zapomíná, ale prý proto, že chce.
Jsou sáňky sport?
Na Smržovce je sáňkařská dráha. I když to někomu nepřijde ani jako sport, bývalo tam prý až 200 závodníků. Dnes to mají za 2 hodiny odjetu. Nejvíc je veteránů a prý se schází každý měsíc. „Ale to jen pijete, ne?“
Druhé úterý v měsíci
Druhé úterý v měsíci mám v kalendáři vyhrazeno pro Kláru. Jenže se nikdy večer nesejdem. Teď by to zase nevyšlo, protože měla školení, ale nakonec to dopadlo skvěle. Vzala mne totiž s sebou ráno do Prahy. Konečně jsme na sebe měly dost času bez jejích ocásků, i když dát si při snídani omylem 3 kafe, do práce jsem přijela jak motorová myš.
Při další návštěvě Prahy stíhám i Ikeu. Po osmi letech už uzrál čas vyřešit nábytek do chodby. Jenže když tam není místo a nemůžu vrtat do zdi kvůli pojistkovým skříním, tak jsem nic lepšího stejně nevymyslela. Tak to za 10 tisíc bude vypadat úplně stejně, ale líp.
Kuchařka a brusle
Anna mne láká na kopec, ale zvítězil zimní spánek. Nikam nejdu, chci udělat k obědu pelmeně. „Ty jsi teda kuchařka,“ odfrkla si Anna. Ale to neví, že se je chystám uvařit 15 let. Taková já jsem kuchařka. Ale aspoń jsem stihla brusle, nohy už na ně skoro zapoměly. Dítě remcá, že na žádný brusle nepůjde, ale neuteče jim. Bruslí ve škole na těláku i na tréninku.
Plesová sezóna začíná
Fotbalový ples máme vyprodaný, nemůžeme tomu uvěřit. Museli jsme v kulturáku přepočítat židle, protože se pořád prodávají další lístky. Teď už se mi o těch židlích i zdá. Známý, který s námi dělá ples, si prý už připada jako jedna z nás. Celý den byl v práci, pak řešil ples, pak přišel domů a vařil večeři. „Myslíš na 30?“ směju se mu. „Ne, tak utahaný.“ A to plesová sezóna teprve začíná Mysliveckým plesem.
Pokračování Plesová sezóna a lednový kolotoč (117).
Předchozí články z deníku
Prosinec a třpyt i tíha hvězd (115)
Dnešek je můj oblíbený den (52)
Svět je kino zdarma (42)