Člověk se pořád někam žene a zároveň pořád na něco čeká. A pak zjistí, že svou čekárnu má i pohřební služba. Odešel. Na nic si nestěžoval a nikoho nechtěl obtěžovat. Uklidil si své pozemské záležitosti a prostě šel. A zbyly jen kapky.
Jak to tak bývá, rodina se sejde buď na svatbě, nebo na pohřbu. A jak stárneme, těch svateb ubývá. A tak po dlouhém životě přichází i rozloučení, na místě, kde se rádi scházíme, abychom vzpomínali. Studený květnový déšť smyl stopy i slzy. Neutečeš. Dešti ani smrti.
Co horšího se může stát než že umřeš? Vlastně nic.
