Cesta přes čtvero ročních období (55)

Během týdne se vystřídala všechna roční období a za námi je zase cesta. Přinesla déšť i spálené nosy. Odložili jsme zimní bundy, sledovali trávu růst a zatímco jeden den jsem hledala minikopřivy aspoň na čaj, další den se můžu pást na bršlici. Obujeme boty a necháme cestu, aby nás někam zavedla.

Homeoffice v lese

Slunce na začátku týdne mě vylákalo ven. A konečně vidím lidi, protože technické služby dělají údržbu hřbitova. Takže jedno ilustrační foto, jak je homeoffice na vesnici super a můžu jít domů. Přes sluníčko není vidět na monitor, moc teplo nebo moc zima. Kafe daleko a židlí bych si zničila nový trávník. Možná lepší vyrazit do kanceláře.  

Kolegyně si povzdechla, že nám na naši každoroční služební cestu, bude zase pršet. A je jedno, jestli jedeme v únoru, říjnu nebo květnu. Tak hlavně, že máme čím jet. Nejenomže na nás zbylo nejhorší auto, ale ještě jsme se o něj skoro popraly s kolegyní, která si ho zapomněla rezervovat. Kolegyně sice hlásila déšt, ale vzala si do něj růžové tenisky, takže byl náš „výlet“ rychlý a stručný. Cestou jsme aspoň zdrbly chlapy, že tou prací na PC šediví mnohem dřív. 

• 

• 

Grilování v parku

Grilovací sezona nejenom začala, ale myslím, že ji brzy ukončím. Grilovat v sobotu, v neděli a v úterý už je trochu moc. V úterý jsme po práci – bohatý rentiér se ze mne zatím bohužel nestal – vyrazili s manželovými kolegy grilovat do parku. Na to, že to domluvili den předem a info poslali jen stručné, že se griluje v úterý, a kdo chce vědět víc, ať se zeptá, tak se sešlo docela dost lidí. Mají to vyzkoušené, takže jeden přinesl bezkouřový gril další uhlí, klobásky, sýr a buřty. Pivo, víno, co si kdo přinesl. Při malé nehodě s podpalovačem, který vystříkl do oka, jsme zjistili, že nám chybí voda. Při rozhodování jestli bude lepší na vypláchnutí víno, perlivá magnesia nebo citronová voda se naštěstí malá lahvička našla. 

Na otázku, kolik mají v práci lidí, mi odpověděli: “Máme 55 počítačů.” No ajťáci. Hned taky naplánovali den dětí na červnový čtvrtek. Chvíli řešili, jestli se jim nebude v pátek špatně vstávat do práce. “Nemáme v pátek poradu?” ptá se někdo. Šéf mávl rukou:  “Já mám dovolenou, mně je to jedno.” A protože se zábava rozjela, po setmění jsme pokračovali u něj doma. Jeho žena, když otevřela, na nás jen vytřeštila oči. Ale nesla to statečně. Někdo musel dojít pro pivo. Ve večerce zjistili, že nemají peníze, takže jsem vyběhla s peněženkou za nimi. A pak jsem zůstala stát ve tmě na sídlišti a nevěděla kudy zpět. Naštěstí vyběhlo víc lidí, takže mne našli.

Druhý den mi manžel říká: „Nevíš proč tě pozdravuje můj šéf?“

„Protože jsi mu cestou pro pivo vyhučel díru do hlavy, že jsem skvělá.“

„Vážně?“

Roadtrip na Moravu 2

Děti si školu příliš neužijí. Když nebyly žádné prázdniny, mám dost dovolené, abych si prodloužila víkend. Počasí bylo tak akorát a sestra slavila o víkendu narozeniny, takže jsme jeli opět na Moravu. Další celodenní nekonečná cesta, tentokrát jsme se stavili v Litomyšli. 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Po roce stejné místo stejní lidé

Zatímco někdo si v sobotu sjížděl Vltavu na lodích, v Nízkém Jeseníku to bylo spíš na zimní bundu. Sestra dopředu každého zaúkolovala, aby něco přivezl. Já měla vzít víno, hodně vína. Tak jsem vzala 20 litrů tetrapak z vinařství. Ze sestry vylezlo, že vlastně víno nepije. A druhá pije pivo. A někdo je řidič. A ostatní byly moc dospělý a pili whisky. A protože jsem podcenila počasí, (když jedu na Moravu, tak je tam přeci teplo), tak jsem mrzla. A na to je nejlepší domácí slivovice. Té byly na chatě dostatečné zásoby díky zahradě plné ovocných stromů. Takže víno jsem si vezla domů a teď ho musíme vypít. To abych začala hned po ránu, ať můžu odpoledne řídit.

Bez zimní bundy jsme víkend nakonec přežili, ale když v neděli přišlo léto, chce to nové šaty. Tak jsem si aspoň koupila látku na novou sukni, abych zjistila, že podobnou modrou látku na sukni mám už z loňska doma. A taky tam mám dvě rozešité růžové sukně z předloni a předpředloni. Asi bych to měla vzdát, letos to zase nedám. Anebo dám?

Sovinecko

Signál žádný, ideální místo k odpočinku. Abychom se na chalupě neušlapali, nalákala jsem děti na výlet na zříceninu hradu a hornickou naučnou stezku. To, že je zřícenina hradu Strálek opuštěná 600 let, mne mělo varovat, že tam nic není. I ta turistická stezka byla dost opuštěná. Ale víme kam vyrazíme v létě, ve stinném údolí podél potoka bude ve vedrech krásně.

Dítě nadšeně volalo, že objevilo v trávě čtyřlístek. A ono to bylo vraní oko.

• 

• 

• 

• 

Hornická stezka v Horním městě nám zbyla na příště. Děti otrávený, že nemůžou hrát na tabletu. Já jsem naopak ráda, že to nemusím řešit. Ten malej hajzlík nám totiž prolomil rodičovský dohled nad mobilem a tabletem. Opsal si v počítači mé heslo k mailu a pak si nenápadně rušil limity a zase je tam vracel. To nevymyslíš.

Signál žádný, krásné západy slunce a grilování. Loni jsme byli venku ve tříčtvrťákách, dnes jsme vytahovali zimní bundy. Chalupa v rekonstrukci, ale byli jsme rádi za kamna a malý prostor, kde se dalo sednout do tepla.

Vysmívali jsme se místnímu Rešovskému vodopádu, že někdo četl, že je 10. největší na Moravě. Něco podobného jsem zažila u Mumlavského. Když ho viděli Slováci, dostali záchvat smíchu, jestli tohle je jako vodopád. Američan se musel také přidat, tak se nám rovnou vysmál, že když mluvíme o našich horách, tak tohle nejsou hory, to jsou kopečky hlíny.

• 

• 

• 

• 

• 

Moravská Třebová

Na zpáteční cestě jsme se zastavili u Nových Zámků v Litovelském Pomoraví. Dalším cílem byla rozhledna Pastýřka u Moravské Třebové. Docela foukalo a po přečtení, jak dopadla původní rozhledna, která se v první půlce 20.století zřítila při vichřici, jsme se na hoře dlouho nezdrželi. Mají na ní popisky, co je kde vidět.

• 

• 

• 

• 

Pokračování 56.Zelené údolí.

*****

Nechcete přijít o nové články? Sledujte nepravidelný Emin deník na Facebooku nebo tipy na výlet na Instagramu.

Předchozí články z Emina deníku

54. Dubnová mozaika

33. Už zase narozeniny, zastavte čas

23. Narozeninová