Chystáš se do Trutnova a on je to Lanškroun. Tak hlavně, že děti odjely na tábor a nás čeká pár dní zaslouženého volna. Jenže kdo by se válel, když může šlapat po horách, Jižní Čechy lákají. I když víme, že za Sedmero horami je Landštejn, chceme další kopce. Chtěl by snad někdo 2 roky prázdnin? Radši ani ne. Samá dovolená, to člověka unaví.
Školní rok skončil tak rychle, že jsem ani učitelkám nestihla koupit kytku. Anna mne uklidňuje: “Na co tolik kytek, lahev řekne vše.” A protože se dítě chystá na gympl, dostala jeho učitelka rovnou šampaňské. Prý je spíš čajová. No to má smůlu, heřmánkový čaj je sice fajn, ale za dobře odvedenou práci se člověk musí odměnit bublinkami, když to s ním vydržela.
Tábor v Mordoru
Prázdniny jsou tu a děti hned odjely na tábor. Jeden chtěl jet s kamarádkou na 14 dní. Nebránila jsem mu, ale když jsem to tam viděla, měla jsem výčitky, že ho v tom Mordoru nechávám tak dlouho. Volal čtvrtý den, jestli jsme dostali dopis. Napsal rovnou dva a to nikdy odnikud nepíše. Prý je to tam hrozný, kamarádka se s ním nebaví a je jediný kdo nemá mobil. A taky ať pošleme sladkosti, které nechtěl, protože je nejí. Přežil a asi to nebyl tak úplně Mordor, protože na zpáteční cestě hlásí, že příští rok si určitě bere mobil a rád by si vzal i bráchu, aby si měl s kým povídat.
Když jsem je balila na tábor, přišla mi jejich taška s dvěma patry skvělá a přehledná. V jednom měli oblečení a v druhém věci na spaní, zábavu a hygienu. Jenže opět si to udělali po svém. Jeden si vytáhl pouze kartáček a pastu. Jinak zřejmě z dolního patra nepoužil ani ručník. Druhý sice tohle všechno vytáhl, ale asi zase neotevřel část s oblečením. Ještě se chlubil, že mi ušetřil prádlo.
Chystáš se do Trutnova a on je to Lanškroun
Druhé dítě, které pořád není doma, jak zavětřilo, že někam taky jedeme, vrhl se mi kolem krku: „Maminko neopouštěj mne, nemůžu být bez tebe.“ „Vždyť jsi pořád pryč?“ ohradila jsem se. „Ale každý den se vidíme aspoň chvíli,“ utěšoval se. A pak počítal, kolikrát ještě bude muset jet na tábor do 12 let, že pak už jezdit nebude. Ujistila jsem ho, že bude minimálně do 15 a pak jako instruktor. Válet se doma u Xboxu nebude.
V neděli měl odjíždět na tábor do Trutnova. V pátek večer jsme dostali zprávu, že se změnila lokalita tábora, o 120 km dál do Lanškrouna. To chceš. Původně jsem chtěla jet k Jičínu a pak rovnouJiží Čechy na prodloužený víkend. Když si manžel nemohl vzít dovolenou v srpnu, kdy jsou děti doma, tak jsem mu ji naplánovala na teď. Válet se doma nebude. A tak jsme měli roadtrip přes půl republiky.
Roadtrip do stanice líbánky
Tak hlavně že dětem platím drahé tábory, aby se doma neváleli u TV. Místo toho, abychom se vrhli do práce od rána do večera, když můžeme, vyrazili jsme na cestu. Po dlouhé době sami, to je skoro jako líbánky. Nálada na palubě dobrá, manžel sice výlety nerad, ale držel se. Rychlá prohlídka Lanškrounu. Aspoň jsem si nafotila polikliniku, která se staví, jinak se slušné fotky nedočkám. A když už jedeme přes Pelhřimov, musela jsem okouknout i nový pavilon nemocnice. Výlet po stavbách, to na líbánky úplně nevypadá.
Tak teda jižní Čechy a okolo Třeboně
Nakonec jsme přeci jen po čtyřista kilometrech do jižních Čech dojeli. Konkrétně do Třeboně, když už přes ni jedeme. Recepční na hotelu, který jsem narychlo sehnala, mne pobavil: “Pokoj máte v podkroví. Až tam přijdete, budete tam mít strašné vedro,” hlásil hned na úvod. “Aha,” děsila jsem se, protože vedro máme doma v podkroví taky, ale recepční pokračoval. “Stačí zavřít okno, zatáhnout roletu a zapnout klimatizaci, za chvíli to bude dobrý a pak na noc ji zas vypněte a otevřete okno, nahoru komáři nelítají.” “Děkuju,” oddechla jsem si. “No to neděkujte, to si platíte,” konstatoval recepční a předal nám klíče.
Prošli jsme si město i kolem rybníka Svět. Jenže lidi a hlavně cyklisté se všude cpou. Tohle asi nepotřebujeme. A tak žádné prohlížení stařičkého kamenného mostu, jedeme do Novohradských hor.
Klid v Novohradských horách
Novohradské hory jsou to správné opuštěné místo. Obzvlášť když prší. Terezino údolí s drobnými stavbami jsme měli sami pro sebe. Procházka do Dobré vody byla téměř povinná. Na Vysokou (1034 m.n.m.) sice vedla turistická stezka, ale cesta se skrývala v maliní a ostružiní. Takže opět jsme téměř nikoho nepotkali. K obědu stačila trochu zeleniny, sýr a dalamánek. Sice jsem měla v autě sušenku, ale komu by se ji chtělo hledat. Nacpali jsme se až večer. Manžel byl super parťák, šlapal a neremcal. Ale nevím proč, už druhý den začal plánovat příští dovolenou u moře. Přitom válení u vody nemá rád.
A protože si mohl manžel taky vybrat, co budeme o dovolené dělat, vybral si České Budějovice, kam jsme se po pár dnech přesunuli. Cestou přes Krumlov jsem se těšila na odpolední kávu a dortík. Ale ten kopec nad nimi také lákal. Manžel to rozhodl překvapivě: “Žádné kafe a dortík, jdeme na Kleť.” A tak jsme si dali po Kraví a Kuní hoře další kopec (1086 m.n.m). Na rozhlednu jsem ani nelezla, vysoký okolní les naznačoval, jaký z ní asi bude rozhled.
V Budějkách by chtěl bydlet každej
V centru Českých Budějovicích jsem našla luxusní apartmán u Černé věže. Nejradši bych tam zůstala bydlet. Město mne nadchlo, nachodili jsme křížem krážem dalších 20 kilometrů. Aby manžel neřekl, že je vše podle mne, tak jsme se sešli s jeho kolegy na pivo. Bylo to dost matoucí, když se tam objevil Tomáš z Liberce, zatímco ten budějovický Tomáš tam nebyl. “Vy máte v práci tolik Tomášů, my nemáme ani jednoho,” snažila jsem se pochopit, kdo je kdo. Nemít Tomáše, to máme prej blbý. No nakonec prý máme v práci rovnou dva, ale skrývají se v podhradí na konci chodby.
A večer u piva se řeč sklouzla samozřejmě k pracovním věcem. Prej jestli nejde účet zaplatit firemní kartou: “Nemůžete myslet i na obyčejný lidi?” dožadoval se jeden. “My na ně myslíme,” ohradili se, “sudem piva.” Při zjištění, že se s kartou dá zaplatit půl milionu přišel plán. To máme na Dustera. Po ránu byli rádi, že žádné auto nemají.
Tak tedy sbohem jižní Čechy. Šest dní uteklo a jelo se zase domů. Týden v Chorvatsku by vyšel určitě levněji, ale užili bychom si ho také tak?
Na co jsou aktualizace
Jediná vada byl zavirovaný telefon. Jenže to není vada dovolené, ani telefonu, ale uživatele. No možná za to můžou děti. Tak hlavně, že jsem nedávno poslouchala podcast o bezpečnosti: Aktualizujte a mějte unikátní hesla. No samozřejmě, že jsem neměla ani zaktualizováno, ani různá hesla. Aspoň že jsem nějakým zázrakem zálohovala před odjezdem na dovolenou fotky. To také nikdy nedělám. Telefon skončil prázdný v továrním nastavení. Jakým zázrakem jsem si vzpomněla aspoň na heslo k emailu, to nevím. Ale ta závislost na malé krabičce. Navigace nefungovala, protože se telefon nepřihlásil k autu. Karta nefungovala a fyzicky ji nenosím, na emaily zapomeň. Plno času jsem ztratila s resetováním a měněním hesel k aplikacím. Teď mám hesla tak unikátní, že už si nepamatuju ani jedno.
A jsme zase všichni doma
Když jsme se vrátili z dovolené, překvapila mne na stole kytka. Jo, matně si vzpomínám, že ji dítě přineslo, a že jsem ji chtěla nechat u švagrové. Úplně jsem na ni zapomněla. Jsem jak chlap, mám ji před očima a nevidím ji. No, nebyla jsem jediná. Manžel si ji všiml za další 3 dny a vykulil oči: “Kdo ti přinesl kytku?”
Děti přijely z tábora, dlouho se však doma válet nemohli. Jedno vozím na příměšťák do Jablonce. Každý rok mi přijde jako dobrý nápad tam nějaké dítě přihlásit. A pak mne to každý den štve, kolik času ráno a odpoledne strávím na cestě. Aspoň že nejezdím s prázdným autem, vejdou se 4 děti.
Druhé dítě odjelo s tatínkem na pár dní pod stan a provokují nás válecími fotkami od vody. Takže jim závidím a celé odpoledne se těším, že až oběhám všechny pochůzky, zaleju zahradu a až si večer zacvičím, dám si Aperolspritz a popláču si, že bych chtěla být bohatá rentiérka. No na zahradu kašlu a na cvičení taky. Na depresi taky. Zbyl jen ten Aperol, postěžovala jsem si Alfonsovi. Nezklamal a připil si aspoň na dálku. Prý nemám mít depresi. No, proto mu přece píšu, kdybych chtěla depresi, napíšu Anně. Nezklamala: „Já jsem naprosto zadlužený chudák, co se válí u bazénu a má novou káru. Nechceš jít zítra někam na výlet?“ Jenže zítra je zase pracovní den.
Co v létě v práci?
Jdu tak maximálně do práce. A to ještě pět kroků mezi postelí a stolem. Taky mne pak napadají bezva nápady, jakože uděláme firemní grilování. Ve 4 odpoledne na parkovišti v Praze. Když jsem večer sundala tlusté ponožky a svetr, protože je v baráku zima, a vylezla ven, zjistila jsem, že je tam horko na padnutí. To mi nikdo z lidí, s kterými jsem o tom grilování mluvila, nemohl říct, že v tomhle vedru je grilování pěkná blbost?
A snažit se dostat informace z kolegy, které nestíhá je marné. Po třech zprávách, na které neodpověděl, jsem si to vyřešila sama. No taky jsem se za to pochválila. Beru si totiž příklad z dítěte. Nechtěl spát u babičky, a pak byl smutný, že se tam brácha dívá na TV. Utěšovala jsem ho, že se aspoň může objímat s maminkou. Naštvaně se objal pažemi: “Ne. Já se budu objímat sám.”
Kdo chce domácí zvířátko?
Sršni jsou prý velmi užiteční. Když mi jeden vlítl o půlnoci do kuchyně, silně jsem o tom pochybovala. Biolit to jistí. Jenže sotva jsem se pro něj otočila, sršeň zmizel a nevylákalo ho ani světlo. Zhasla jsem s hrůzou, že na něj v noci šlápne některé ze 4 dětí, co u nás spali. Naštěstí se prozradil, zalezlý ve dveřích a Biolit zklamal.
Hrachová kaše
Dlouho jsme neměli luštěniny. Ono je to s nimi takové komplikované, ale člověk by je jíst měl, tak jsem uvařila hrachovou polívku. Když se do ní dá dost zeleniny, tak sníst jde. Jenže večer ji nikdo nejedl a druhý den byla ztuhlá na kaši. Tak byla k obědu kaše s vajíčkem a párkem. Manžel žvýká, nic neříká. No pak začal pomalu diplomaticky vysvětlovat, že muž musí občas projevit heroickou sílu a sníst i něco hrozného. Vysvětlovat mu potřebu vitamínů a minerálů z luštěnin stylem: „Tvoje střeva budou chrochtat blahem,“ nebylo to pravé. Málem se tou kaší zadusil. Odpověď na to, jak bude chrochtat, jsem radši slyšet nechtěla.
Dovolená
Začala rodinná dovolená. Kam se honit, stačí jet v neděli, kluky to stejně přestane po 6 dnech bavit. A známí nás pozvali na grilování, dobrý nápad oslavit začátek volna. Jenže já ten boj s lahví vína prohrála. Vyhrála lahev a jedna tvrdá hlava. Mně zbylo na památku oteklé oko. To chceš trávit dovolenou maskovaná ve slunečních brýlích od rána do večera.
Kašperské hory
Poučeni z minulých let (Dovolená v Jeseníkách a léto jelo někam jinam), že je na začátku července zima, jeli jsme na rodinnou dovolenou až na konci měsíce. “Kam jedete?” ptá se K. “Do Kašperských hor, máme tam hotel s bazénem,” byla jsem nadšená. “Hahaha, bazén,” smál se on, “tak ten tam nepotřebujete. Tam bude zima a deštivo.” Zná to, když tam má chatu. Ale podělil se o celý seznam míst, kam určitě vyrazit, včetně toho, kde nejlépe zaparkovat a kam jít na oběd. Takže plán byl snadný.
Jen ta cesta zase trvala půl dne. Protože jsem se musela podívat na Slapy, kam manžel nechtěl. Co kdybychom tam zase někoho známého potkali. Aspoň jsem se tam podívala na hotel, kam se pojede příští rok na firemní akci a děti se vykoupaly.
Jak má vlastně vypadat dovolená?
Jen co jsme dojely do Kašperských hor, uvítal nás obří bazén. Děti tam naskákaly a odmítaly se hnout. Manžel vytáhl knížku: “Četlas to?” “No jasně,” ujišťuju ho, “četla jsem všechno co máme doma.” Nevěřícně na mne kouká: “Všechno určitě ne.” – “No dobře,” přiznávám, “Feynmanovi skripta jsem nečetla, ale Bartsovi matematické vzorce kdysi při přípravě na zkoušky jo.”
Hromada lidí kolem bazénu mne nenadchla, takže se výletovalo každý den. Třeba v největším vedru na Modravu. Na mapě byly lesy, takže to vypadalo na ideální den, kdy s sebou nemusíme tahat pláštěnky ani mikiny. No, lesem to zas tak moc nebylo. Vypadalo to jako vedro v Jizerkách.
Ono to chození pěšky je vlastně hrozný. Jdeš, jdeš, všude stromy a kopce. Slunce na tebe z vrchu pálí. Proč jsem jezdila do jižních Čech, když je to stejný jako v Jizerkách? A ještě jsem si připadala jako pes. Doleva 500 metrů ke strašidelné hájovně, doprava výhledy, dopředu ke zvonici nebo na rozhlednu, tamhle přečíst infotabuli. Ale to samozřejmě trochu přeháním. Nakonec jsme i ten bazén měli sami pro sebe, protože se vážně ochladilo. No a co, teplota vody stále ideální.
Fotogalerie z dovolené níže a pokračování Srpen u vody? Pche (83). Upozornění na nové články na Facebooku a fotky z výletů na Instagramu. A jinak je život za dveřmi, stačí je jen otevřít.
Předchozí články z Emina deníku
Červen II aneb svatba v Brně, Sázava s Berounkou a Vltava (81)
Dovolená (60)
Konečně dovolená (30)
