Z července ubylo čtrnáct dní, ani nevíme jak. Zatímco někdo se válí u bazénu s tisícem lidí a drinky, já sedím doma ve svetru a v tlustých ponožkách. Ještě jsem neobjevila, že je venku léto a vedro. Možná dobře. Večírek ve městě začal kombajnem a skončil na pavlači. Třešně a stín pod jabloní nebo úchvatné interiéry a obří lustry? Můžeme si vybrat. Stejně ty spontánní akce stojí za to.  

Dokopná a rodinné setkání na Moravě

Fotbalová dokopná letos vyšla na poslední školní den. Tak to je trochu smůla, my odjíždíme. Jenže dítě by to nedalo a já zase nedám cestu v sobotu ráno, to už chci dovolenkovat a společnou snídani. Kompromis byl jít aspoň chvíli na fotbal a později vyrazit. Ale zápas rodičů proti dětem byl tak skvělý, že jsem si ho ani já nemohla nechat ujít. Děti nás sice převažovaly počtem a technikou, ale stejně jsme to skoro vyhráli. 

Na Moravu jsme vyráželi večer v 7, ale všichni byli spokojení, takže se jelo dobře. Tímhle směrem nikdo nejede, když tam ještě není dálnice. Takže cesta trvá 3,5 hodiny, za tu dobu bysme byli na půl cesty k moři. 

Sobotní ráno patřilo rodinné snídani. Dítě dostalo funkci: Head of the Bubblishing a mohlo připravovat pití v Sodastreamu. Prý má na tuto pozici dobré zkušenosti z Water Managementu. Po Onboardingu mu bylo slíbeno, že když mu to dobře půjde, tak časem dostane svůj tým otroků. Pro nás, co neděláme v korporátu bylo tohle trochu mimo chápání, ale výborně jsme se bavili. Den příjemně plynul, kdy jindy si dá člověk drink už v 10 ráno. Na chalupě je pořád práce, tak jsme chvíli pomohli. Ve stínu stromů se tak krásně sedělo. Petanque a badminton sice nebyly sporty, které bych si dobrovolně vybrala a musela jsem aspoň chvíli vyběhnout na kopec, ale byl to báječný víkend. 

Kdo by chtěl dovolenou?

Všichni se válí u moře nebo se tím aspoň chlubí na sockách. Mně to spíš vyděsilo. Smažit se na slunci s tisícem dalších lidí. Prý je to čas na kávu u bazénu nebo sex on the beach. Ale stejně Alfons brblá, že si v tom moři ani nezaplave, protože je tam vody po kolena. Tak to nedám, radši zůstanu ve svém lesním mikroklima. Děti sice remcají, ale oni remcají pořád. Chtěli po konci školy pár dní volna, tak ho mají. Malý se odstěhoval ke kamarádovi hned, jak jsme se vrátili z rodinného víkendu, velký chce koukat do mobilu, tak musí pomáhat doma. 

A ještě na něj vyšlo krmení zvířat z biologického kroužky. To je fakt noční můra být o prázdninách zamčený ve škole. Prej si pak máme sekretářku najít, že nás pustí ven. Ale všechno nakrmeno, hadi nebyli vidět, tak snad tam pořád jsou, křeček je asi David Copperfield, utekl i přes zavřená dvířka a axolotl byl nejroztomilejší. 

Ale jinak to nebyl dobrý nápad nechat děti o prázdninách doma. Je to jak ten vtip: “Když ti přijde, že jsi na všechno sama, že tu pro tebe nikdo není, nezoufej. Víš co tu pro tebe bude vždycky? Prádlo a nádobí.” Tak asi tak. Dělají nepořádek a pořád by chtěli jíst. 

Prodloužený víkend, a jak nestihnout dětský pokoj II

Červencový prodloužený víkend a všichni vyráží do světa. Jen my sedíme doma, protože je to zase jediný volný víkend za dva měsíce a malujeme druhou půlku dětského pokoje. Tak ještěže je ten prodloužený víkend, jinak bychom to ani nestihli. Začalo to totiž narozeninami. A když máme to volno, vzali jsme to procházkou. Ono tam stejně nic nejede. Mysleli jsme si, že ani nebudeme nikoho znát, ale sešla se nás půlka stolu z jedné vesnice. A s tou druhou půlkou stolu jsme se brzo seznámili. Deny byla dokonalá hostitelka, nalívala nás vytrvale, ještěže jsme se cestou domů mohli projít. Žádnou botu jsem tentokrát neztratila, protože byly šněrovací. A vůbec, nevím kde vznikla taková pomluva. 

Pak jsme konečně vymalovali ten pokoj. Dítě zjistilo, že táta bělá. Nechce mít bílého tátu, vždyť je mu teprve 40. Tak třeba je to barva. Než to uschlo, jeli zase na ryby. Ten co nechtěl, musel šroubovat nábytek, ale nemůže nic říct, měl na výběr. 

Rybáři jsou hrozný, pořád si kupují nějaké krámy. Rybář ten povzdech utnul rázně: “Tak nejenom rybáři pořád nakupují.” Dítě bylo drzé: “A pak jsou tu také ženy.” Css, nevím, co tím chtěl říct. 

Potkat Bolt nesoucí dítě v našem dítěti vyvolalo zděšení: “Mami, tady bydlí kanibalové.”

A ještě jsme stihli i koupaliště. Jen ten pokoj jaksi není dodělaný, ještě by to chtělo jednu skříňku a někam dát ty knížky, co jsem vyřadila, ale dítě je nutně potřebuje, protože je čte. A já ho podezřívala, že si jen prohlíží obrázky.

Úchvatné prostory a Návraty Tima Burtona 

Večírek s Xal holkami ve Sky baru byl naplánovaný loni nebo předloni, ale nikdy jsme se nesešly. A letos to najednou vyšlo, i když jinde. Tohle mne na mé práci ve městě baví, že se dá občas někam vyrazit. A protože nám zrovna nejezdil autobus od areálu, šla jsem na metro pěšky. A cestou potkala kombajn. To nikdo nepozná, že dělám v Praze?

S Ingrid jsme se sešly už dřív, abychom stihly výstavu Návraty Tima Burtona v Obecním domě. Prostor je to opravdu úchvatný. Ještě jsme předtím vlastně stihly kávu pod úchvatným obřím lustrem z Preciosy (síť kaváren Aux Merveilleux de Fred). Taky jsem zjistila, že je vážně léto a neskutečné vedro. Ve městě se člověk topí ve vlastní šťávě. 

Xal Frauen Party

Večeře na zahrádce Potato Garden na Malé Straně a pár drinků. Ingrid nám ukázala pár triků s úpravou fotek v telefonu. Třeba jak mazat objekty. Proč by chtěl někdo mazat okurku? Je vidět, že má v létě málo hodin, ono v ní to učitelství pořád je. Procházka přes Karlův most a závěrečný drink na Staromáku. Když je přeplněná terasa u Prince, klidná pavlač Skautského institutu to jistí. 

Homeoffice na kolech

Někdo má bikeoffice či skioffice, já mám sice jen homeoffice, ale můžu ji mít kdekoliv. To jsem na to přišla brzo. Tak jsem sbalila notebook a vytáhla děti do IQ Landie. Dostali svačinu a pití a já měla kancelář v autě. Byla jsem velmi efektivní, protože jsem neměla prostor někde courat ani si uvařit 2 kafe a pak být hyperaktivní. Z kluků sice vylezlo, že tam byli před třemi měsíci, ale i tak se tam 3 hodiny zabavili.

Stejně chtěli do Liberce jenom proto, aby si mohli jít nakoupit na ryby. Když jsem je šla to Tropic Fishing po hodině hledat, ještě stále neměli vybráno. Z nudy jsem jen mrkla rychle na mapu, jestli si můžu někde koupit kafe a objevila jsem vyhlídku na nedaleké budově Krajského úřadu. Nahoru jezdí paternoster. Zas takové překvápko to pro ně nebylo, protože už s ním jeli, ale i tak to bylo příjemné zakončení výletu. 

A když už nám to tak pěkně šlo, vyrazili jsme další odpoledne na koupaliště. Bazén měli sami pro sebe, protože hlásili navečer déšť a lidi asi víc koukají do mobilu než na nebe, bylo skoro prázdno. Starší 2,5 hodiny brblal, že ho koupání nebaví, a kdy pojedeme domu. Pak si konečně vzal tu knížku, co jsem ho donutila si vzít. Nakonec se dali s pár lidmi dohromady, zahráli si beach volleyball a z vody je vyhnal až večerní déšť. 

Dovolená, ale ne moje

Anna se vrátila z jedné ze svých mnoha dovolených a jela by někam znovu. Nejlíp bez dětí a bez manžela. Když se ptala, jestli nepůjdeme aspoň na brusle, nevěděla z toho dovolenkování ani jaký je den, takže brusle nevyšly. V sobotu chtěla do kina, prý na Deník alkoholičky. Jenže to jsem na ty brusle já teprve šla. Tak zůstala doma, dala si víno, podívala se na sebe do zrcadla a prý měla kino v přímém přenosu.

Já jsem snížila očekávání na dovolenou s rodinnými cirkusem tak, že to vlastně začalo skvěle. Celý den jsme balili a uklízeli, protože jsme potřebovali aspoň trochu dodělat ten dětský pokoj. To zas bylo jako z mé noční můry, kde balím, balím a pořád nemůžu odjet. Ale co, měli jsme čas. Ještě jsem je vytáhla na kolo a na brusle. Teda nikdo nebruslí, takže si manžel zaběhal a děti zajezdili v bike parku a jedno pivo na hřišti příjemně doladilo den. Dovolená mohla začít.

Dovolená na rybách? A nebo radši ne

Manžel si myslel, že jsem nenáročná, když nepotřebuji kabelky, boty a manikúru. To ale nevěděl, že potřebuju desítky výletů ročně a jíst každé dvě hodiny. Tak mne vzal na dovolenou na ryby. No nevím. Čím větší auto, tím míň se tam toho vejde. Zatímco někdo jezdí na ryby ve Fabii, my se prý nevejdeme do MPV. Tak samozřejmě jsme se vešli. Ale kdybych to balila já, tak se mi tam vejde i kolo. Jenže to nesmím říkat nahlas, to by byli rybáři zděšení, protože přece: „Pozor, pruty.“

A tak jsme začali u rybníka. Vlastně proč ne, stejně jsem se chtěla válet a číst si, takže je jedno, kde si tu deku roztáhnu. Sice mne lákaly kopce, ale staršímu dítěti, který nerybaří, se vůbec nechtělo. Radši si četl taky. A tak den příjemně plynul, a když jsem se dočkala i masáže nohou, nikam jsem nespěchala. Později odpoledne jsme jeli do kempu na Hamru na Jezeře rozdělat stan. Dítěti se stále ještě nechtělo na kopec, to už mne trochu štvalo, ale co, zítra je taky den.

Přeci jen vyhrálo kolo

Staršího, puberťáka, to s námi moc nebavilo, tak najednou to šlo a domluvil se s kamarádem, že s ním chce na příměšťák. Rybáři zase chtěli být hned po ránu u vody, tak jsme si tam dali před 7.h snídani v trávě, odvezla jsem dítě do Tanvaldu a stavila se doma pro kolo a na ranní kávu. Konečně mohla dovolená začít.

Naplánovala jsem si okruh kolem Ralska, jenom 25 km, po rovině, za 2,5 hodiny budu zpátky a můžu k vodě. Tak jednoduché to ale nebylo., protože tam bylo právě to Ralsko. Když jsem se na ten kopec dívala od rybníka, potřebovala jsem tam vylézt. Tak teď už si nikdy nespletu, jestli je Stráž NAD Ralskem nebo POD Ralskem.

Vzhůru na Ralsko

Čedičový kopec se suťovým polem byl super a měl pěkné převýšení, ale ne na kolo. Dolů jsem chtěla jinou cestou, tak jsem si ho tam vytlačila. Zážitky nemusí být pozitivní, hlavně že jsou intenzivní. Chytré hodinky mne pochválily za tepovou frekvenci a daly mi hodně bodů tělesné aktivity. Já byla ráda, že si nahoře můžu sednout a nic nemusím.

Zřícenina hradu byla za odměnu, po cestě pár kešek a pak ještě hodně kilometrů zvlněným terénem. Bylo to o dost víc, než jsem čekala. To jsou ta splněná přání. Když jsem si v květnu přála projet oblast, kam jsem vezla dítě na airsoft, na kole, nečekala jsem, že se mi to splní tak brzo.

A k večeři byla čerstvá ryba, na něco ti rybáři jsou. Amur byl sice parádní a výborný, ale dítě bylo zklamané, protože chtělo sumce. A že jsme neměli vařečku nevadí, dítě mi vyřezalo z klacku pařát. Asi bych si měla doplnit seznam, co s sebou. Pánev se hodila a třeba cyklokraťasy taky nejsou na kolo marný. Poznámka pro budoucí já: Jezdit na kole jako frajerka v džínových kraťasech, i když jsou od Ingrid, je blbost.

A kdy přijde to válení?

Další den jsem se chtěla koupat, ale počasí poslalo přeháňky. Kluci na kopec nechtěli a opět zmizeli k rybníku. Já jsem si ještě na kole objela Hamerské jezero a vyšplhala na Děvín. Nebylo to tak špatné, jen nebylo rozumné zkoušet písečné turistické stezky. Kolem pískovcových skal a přes památník uranových dolů jsem se nakonec dostala i k tomu drinku, lehátku a knížce. Co ještě léto přinese?

Pokračování příště.

Knihy

Wilbur Smith – Píseň slonů

Zdravá chtivost je pohonnou látkou kapitalistického systému

Jonathan Tropper – Plán B

Ve třiceti se vracíte k uklidňující hudbě, na které jste vyrůstali. Máte dost svých vlastních úzkostí, nepotřebujete je mít v hudbě. 

Zůstat přáteli i po rozchodu zní hezky, ale ve skutečnosti je to nekonečný pohřeb, jako velkolepě tragická kombinace toužebných vzpomínek a neustále lítosti. 

Upozornění na nové články na Facebooku a fotky z výletů na Instagramu, pracovně se můžeme spojit na Linkedin.

Předchozí články z deníku

Červen a fotbal, kam se podíváš (108)

Léto jedním během (61)

Dovolená v Jeseníkách a léto jelo někam jinam (28)

Máme zelenou, hurá do Ostravy (20)