Dovolená (60)

Jak by měla vypadat dovolená? Každý to má jinak. U mne je to slunce, voda, kopce, knížka a hodně spánku. Zbytek rodiny by chtěl asi na Mars. Malej hlásí: „Víš, že až se vrátím z Marsu, tak mi bude 16?“ Obejme mne a mezi pusinkami mne ujišťuje: „Ale já nepoletím.“

Dovolená začíná, jen nic nezapomenout

Začátek dovolené má zase své mouchy. Chtělo by to pár dní doma, abych uklidila školní věci a udělala to, na co není nikdy čas. Prostě se připravila na léto. Manžel to vychytal a má pro jistotu dovolenou už pár dní předem, aby se na tu společnou duševně připravil. Já nestíhám, tak hlavně na něco nezapomenout. Tradičně na poslední chvíli připravuji plán výletů, abych ho hned první den na cestě ztratila. Obarvit vlasy, abych si je mohla rozmáčet ve vodě, manikúra a pedikúra, kterou jsem zničila lezením po lese.

Proč je toho vždycky před odjezdem tolik? Ještě jsem jela nakoupit a k doktorce pro potvrzení na tábory, ať aspoň něco není na poslední chvíli. Na zpáteční cestě stačilo vyzvednout dítě od kamaráda a mohli jsme vyrazit. Jenže jsem domů dorazila bez dítěte. Tak na druhý pokus zapomenuté dítě naloženo a všichni odjíždíme a můžeme odškrtávat z letního seznamu.

Léto se zatím nerozhodlo, jestli začne. Loňská studená dovolená v Jeseníkách nás poučila a jedeme raději na jih, vybaveni botami a vším do deště. Po dlouhém rozmýšlení, kam vyrazíme vlastně nebylo na výběr. Když jsem se rozhoupali, byly všechny penziony s bazénem obsazené. Zbyla Vranovská přehrada a bylo to tam super.

Jedeme nebo zastavujeme?

Cesta je pro mne možná cíl, pro zbytek rodiny stres, tak jako dovolená. Máme na ni celý den, říkám: „Tak se někde zastavíme, chtěla jsem se podívat do Žďáru nad Sázavou, když jsem tam minule projížděla. Tam se jinak nepodíváme.“ Manžel říká jojojo. Koukne do navigace a jedeme po dálnici, protože tak je cesta nejrychlejší. Děti řvou: „Chceme bazén, žádné zastavování,“ a jak sednou do auta, tak na protest usnou. Když se vyspinkali, máme to tak akorát na procházku po Telči.

• 

• 

• 

• 

Znojemské věže

Na koupání to nebylo, tak jsme jeli do Znojma. Nákup vína nás zaměstnal tak, že nám ujel vláček, na který jsme čekali třičtvrtě hodiny. Aspoň jsme se prošli. Po prohlídce podzemí jsme si šli každý po svém. Děti do muzea a já po věžích, hradech a kopcích. Více o místech, kam v Podyjí a okolo Vranova vyrazit, bude v samostatném článku.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Vranovská přehrada

Počasí se umoudřilo a bylo tak akorát. O celodenní válení u vody nestojíme, takže jsme mohli chodit po okolí, nijak náročné to nebylo. Řeka Dyje je sice zaříznutá v hlubokém údolí, ale co je převýšení 100 m proti loňským Jeseníkům. Děti spolu vycházely, ani se nesnažili zaškrtit. A aby je to bavilo, hledali jsme kešky. Takže křovím, kopřivami, bahnem, na stromy a ještě hledání schránek. Najednou jim chodit vůbec nevadilo.

Byla to příjemná změna proti všedním dnům. Dlouze jsme spali a cpali jsme se. To teda zase tak fajn nebylo, ale aspoň jsme nemuseli nosit s sebou svačinu. Snad to ještě do konce léta vyběhám. Turistů jsme v okolí moc nepotkali a před večeří si stihli užít i ten bazén.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Zřícenina Cornštejn a Bítov

Prozkoumali jsme blízký hrad i zříceninu, prošli jsme se stinnými lesními stezkami.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Vranov nad Dyjí – zámek a opevnění

Ve Vranově jsme v poledním vedru spojili prohlídku hradu s procházkou ve stinném lese po linii opevnění. Bunkry jsou sice úplně stejné jako u nás, ale byly volně přístupné, i když na komentovanou prohlídku jsme se nepřidali, ta nám stačila minulý týden v Kořenově. Ale takové rozstřelené kulometné hnízdo chce určitě vidět každá holka o dovolené.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Na zpáteční cestě děti opět sedli do auta a usnuli dřív, než jsme stihli zastavit na oběd. Protože nechtěli oběd jen tak někde, chtěli running sushi. Tak jsme to vzali přes Hradec. Aspoň jsem viděla Aupark, o kterém jsem několikrát psala, ale nikdy tam nebyla. A hlavně jsme se taky stavili u babičky nacpat se třešněmi. Další bod z letního seznamu splněn.

Dovolená utekla příliš rychle. Já bych ještě chvíli cestovala, ale ostatní chtěli domů. Prý budeme výletovat po Jizerkách. No to si dovedu představit. Dopadlo to přesně podle mých představ. Seděli jsme doma a jeli tak maximálně na Pumptrack do Turnova. I když kafe s Annou a u Kláry bylo moc fajn.

Kristýna

Dítě se hlásilo o kapesné pro jistotu víckrát za měsíc: „Já chci měsíční plat.“ „Nejsi zaměstnanec,“ odháním ho, „jak se tomu říká?“ „Prašule.“ Ale tenhle měsíc už dostali a vic si určitě nezaslouží. Když je ven nevytáhnu, seděli by doma. Tak jsem jim vzteky naplánovala výlet na Malou Skálu. A pořádně dlouhý a do kopce. Asi poznali, že to myslím vážně, tak navrhli Kristýnu. Nejprve jsme vylezli na nedalekou pískovcovou Popovu skálu a odpoledne už se mohli koupat a hrabat v písku. Ani nebylo narváno jak jsem čekala. Vybavená knížkou jsem nic víc nepotřebovala. Pořád se někde ozývalo „mami“ a nebylo to na mě, vystačili si sami. Domů se jim vůbec nechtělo, odjížděli jsme až před západem slunce. Jen ten závěr mohl být trochu lepší.

• 

• 

• 

Než jsme odcházeli, uvědomila jsem si, že když bylo zavřené parkoviště a zaparkovala jsem to vedle, že tam nebylo zas tak moc aut ani rozježděná tráva, že on tam byl zákaz parkování? A taky že jo. Za stěračem se mi třepotal lísteček. Naštěstí má městská policie v sobotu nonstop, tak se nebudu muset vracet. Přibrala jsem malého Harpagona, aby mohl srdceryvně plakat, kdyby po nás chtěli dva tisíce, že nedostane to kapesné. Nakonec to nebylo tak hrozné.

Kozákov

Konečně se nám podařilo dojít i na Kozákov. Obdobně jako s tou Popovou skálou jsem vybrala kratší cestu, která byla ve skutečnosti skoro stejně dlouhá a o to horší. Pod vrcholem říkám manželovi: „Ještě 600 m a jsme tam.“ Zavrčel: „Ještě 600 m tímhle stoupáním a jsme ve vesmíru..“ Vzali jsme to přes Měsíční údolí, kde byl příjemný chládek a neobjevené pískovcové skály. V geoparku na vrcholu jsme se dočetli, že Kozákov je čedičový, ale až k němu dosahovalo v druhohorách moře, na jehož dně vznikly usazováním písku pískovcové skály Českého ráje. 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Pokračování 61. Léto jedním během

*****

Nechcete přijít o nové články? Sledujte Emin deník na Facebooku nebo na Instagramu, kde jsou i další tipy na výlety na Instagramu.

Předchozí články z Emina deníku

59. Slunovrat

32. Jizerky – plán, který si žil vlastním životem

29. Olomouc a mobilní past

15. Není čas ztrácet čas