Na všechny stresy a únavy pomůže ranní jóga. Tolik energie jsem dlouho neměla, dnešek je můj oblíbený den. V práci mne chtěli umlátit už na recepci, že po nich zase něco chci. A když už jednou přijdu, tak je tam jdu akorát honit. Já to říkám pořád, že moje práce je honit lidi. Když mne nevidí, tak podklady nepošlou. Ale tentokrát dobrý. Žádný starý pán hrůzou, že mne vidí, ze schodů nespadl a dokonce mi sami už z dálky hlásili, jak projekty pokračují, anebo že mi zrovna texty posílají. Ví, že mi neutečou.
Prý mají lidé na homeoffice nedostatek motivace, dozvěděla jsem se v rozhovoru k článku, který píšeme. Pro mne je motivace v práci jediné, co zbylo, a co dává smysl. Až na ten stres psát článek s někým, kdo na nic nemá čas a ještě je nesnesitelný puntičkář. Stojí mi to za to? Ale nikdo jiný tolik informací neměl a mladé kluky, kteří na projektu pracují, mi na to (psaní) dát nechtěl. Tak držte palce, ať to odevzdáme včas.
Emoční vazba na zdeformovaný svět
Co je za den? – je dneska – můj oblíbený den. Úryvek z medvídka Pú to vystihuje přesně. Stačí málo. Už jsem si zvykla na ten malý uzavřený svět. Možná mám stockholmský syndrom. Kolega se mi chechtá, jestli jsem se jako zamilovala do vlády. Fuj, to teda ne. Spíš tu vidím emoční i afektivní vazby na danou situaci, smíření s ní a přijmutí ji jako normy, kdy mne změna situace a uvolnění hranic teritoria děsí. Možná se radši zahrabu do té opuštěné hrobky.
Tomu že jdou děti do školy, nemohu uvěřit. A dokonce amatérský sport? Tolik štěstí najednou? Nebo spíš jak málo stačí ke štěstí. I když on ten novej a potom dalších 5 ministrů zdravotnictví zase něco vymyslí, aby nám tu radost zkazili. Tak nádech, výdech a úsměv. To ještě můžeme. Ať je dnešek zase lepší než včerejšek.
Rozvíjení dětí jsem už vzdala. Dost pomohlo nečíst o dokonalých rodičích, co s nimi ještě stíhají vyrábět, malovat, zpívat a výletovat. Děti mi na to rozvíjení totiž prdí. Sezení počítače a válení se v posteli jim vyhovuje. Taky umí protestně usnout, když mají dělat něco, co nechtějí. Ven jdou jenom proto, že musí, a pokud tam náhodou jsou déle než 2 hodiny, použijí to proti nám, že teď už přeci hrát na tabletu můžou. Kamarádka to vzdala už dávno a pro své vlastní duševní zdraví ty hry na PC hraje s nimi. Aspoň má přehled, co dělají. My teď venčíme psy. Šnůra dětem svědčí, ani neprotestují.
Radost v lednici
Pustit chlapa na nákup se „vyplatí“. Nechal tam 1800 Kč a k jídlu přivezl jen zelí a banány. Pak taky plno sladkostí, jahody, Prosecco… Takže jsem pila proti své pevné vůli, ale přece neřeknu ne, že? Stejně za tu váhu nemůže pití, ale jídlo, pěkně jsme se za ten rok rozežrali. Stačilo si prohlédnout běžný vzorový jídelníček a umírám hlady, jen to vidím. Kdybych nejedla, tak se nemusím mučit cvičením, které je nefér. Dřu každý týden a pořád je to dřina. Manžel si chvíli zaposiluje, a pak má takovou sílu, že mi zlomil oblíbený nůž.
Kolem jídla se točí i většina rozhovorů. Obelix něco vyprávěl, ale nedořekl to. Připomínáme mu: „Vcera jsi to nakousnul a nedokousnul.“ Zasmál se: „A pak se vyhazují ty zbytky.“
Radost pro tělo i duši
Už pár let cvičíme s kamarádkou Renatou společně jógu. Ze začátku to bylo proto, abychom měly pohyb a donutily jsme se něco dělat. Pak to byla vítaná změna na homeoffice, takže jsem nejenom zvedla zadek od PC, ale ještě jsem měla možnost prohodit pár slov s živým člověkem.
Teď se k nám chtěla přidat Natálie, že ji bolí záda. Trochu jsme se tomu zasmály, protože mne kdysi vytáhla na piloxing, kam pak nechodila, a Renatu do posilovny, kam také přestala chodit. Ale rozhodně nás tenkrát inspirovala, něco začít dělat. Takže jsme jí poskytly prostor a tipovaly, kolikrát dorazí. Jako jo, byla lepší než jsme čekaly, zvládla to v novém roce 3x. Máme jiný pracovní rytmus a náš čas jí nevyhovoval. Ale rozhodně nás opět inspirovala a vytáhly jsme Scrabble. Ve 20 jsem ho milovala. Jenže mozek zakrněl a z písmenek se stal mučicí nástroj. Ale je znát ten trénink. Renata je dobrá, ale já jí určitě někdy porazím (EDIT: neporazila jsem, zemřela na konci srpna 2021).
Jarní procházky
Slunce už má sílu, jaro je tady. Připálila jsem si obličej, i když sluníčko ani nesvítilo. Z dáli sledujeme sníh na Kotli a Lysé hoře. Údolím z Harrachova stále vane zima. Tak vyrážíme na výlety na jih okresu. Auto má ale ještě zimní spánek a nestírá stěrač. Jako správná žena v nesnázích na to koukám a nevím co s tím. Naštěstí se na vesnici všichni známe, takže vyskočil ochotný řidič a stěrač utáhl. Možná proto, že jsem mu stála v cestě.
Besedice a Zbirohy s pytlem blech
Píšu sestřence, ať mne někam vezme na výlet, tak se ptá, kam chci. Už dlouho jsem plánovala Besedice, že jsem tam ještě nikdy nebyla. A pak jsme přijeli na parkoviště: „Jé tady jsme byli.“ Ale už jsou to 4 roky. Děti od té doby dost vyrostly a procházky už nejsou loudací, ale běhací. Po žluté z Besedic skalami, skákali, běhali, prolézali jeskyně a průrvy. Mezi stromy bez listí bylo vidět Suché skály, Malou skálu, skalní město Drábovna i Drábské světničky. Došli jsme až k zřícenině hradu Zbirohy. Kluci byli jak pytel blech, ale přežili jsme. Na památku máme jeden prodřený rukáv, naraženou ruku a kotník.
Prosečský hřeben a krokusová louka
Děti chtěly KFC. Už asi ¾ roku jim říkáme, že to nejde, že je zavřený. Tak teď chtějí bazén. „Nejde to“ je odpovědí na všechno, proto jsme naplánovali aspoň to KFC. Ale až po výletu. Kolem Jablonce to moc neznáme, tak jsme vyrazili na Prosečský hřeben. Zaparkovali jsme na sídlišti na kraji města a vyrazili po modré. Zasekli jsme se hned na kraji ve venkovní posilovně. Bylo znát, že trasa je oblíbenou procházkou místních, tak jsme odbočili k bývalému lesnímu divadlu, které jsme si snažili představit na zarostlé strání. Dál pak ke studánce sv. Huberta. U rozhledny obalené lidmi jsem si mohla odškrtnout další ze seznamu Jizerskohorských rozhleden. I když se budeme muset ještě vrátit, až bude otevřená. Při jiné procházce jsme obdivovali krokusovou louku u Lukášova.
Pokračování 53. Roadtrip nebuď kráva
*****
Nechcete přijít o nové články? Sledujte nepravidelný Emin deník na Facebooku nebo tipy na výlet na Instagramu.
Předchozí články z Emina deníku
51. Tiché a klidné místo plné magorů
32. Jizerky – plán, který si žil vlastním životem
11. Neviditelný yetti a čarodejnice