Tři volné dny o víkendu by se mi hodily každý týden, konečně jsem stihla vše co jsem chtěla. Teď si ale po víkendu potřebuji odpočinout. Do kanceláře jdu vyloženě ráda, protože tam můžu celý den sedět. Myslela jsem, že se nám podařilo o víkendu konečně utahat malé dítě, usínal ve stoje, ale zase se oklepal a jel dál. Víc jsme utahali sami sebe.
Protržená přehrada
„Pojď, uděláme výlet.“
„A neměli by si děti odpočinout, když mají turistický příměstský?“
„Neboj, to nebude daleko.“
Smečku jsme vytáhli na protrženou přehradu. Vůbec se jim nechtělo, nuda, ale ukecala jsem je na kešky a koupání. Že to bude 14 km jsme jim radši neříkala. Bylo to 18. Kdybych tušila, že se potáhnou jak smrad, tak jsme vyrazili ráno. Šli jsme po obědě. Když během dvou kilometrů chtěli potřetí svačinu, už jsme je hnali, že pauza až nahoře.
Těch schodů by na Mariánskou horu mělo být 365 
Prehrádka na Bílé Desné zvala svou průzračnou vodou k vykoupání 
Protržená přehrada. Věž se skoro ztrácí
Nakonec jsme na přehradu došli a netrvalo to ani tak dlouho, i když jsem měla pocit, že jdeme celé odpoledne. Pivo tam měli, takže byl svět hned veselejší i bez slunce a po vrcholové fotce s davy turistů na elektrokolech jsme mohli jít zase dolů. Na koupání se překvapivě nikdo nehrnul, přitom voda byla tak osvěžující. Asi jako led. Děti jsme radostně vrátili a na zahradě s nohama nahoře si říkali, že to vlastně tak hrozné nebylo.
Dá se zpoždění o den ještě říkat nedochvilnost?
V pondělí chtěly děti s babičkou na houby, takže jsme je tam vyhodili a jeli znovu do Desné. Když jsme vyjeli, viděli jsme kolem projet povědomé auto kamaráda Patrika, známého svou nedochvilností. Divím se: „Hele Patrik, neměl on jet do Slovinska?“ Manžel se smál: „Jo měl jet včera… to tak odpovídá.“
V Desné jsem se byla projít v místech, kde jsem vyrostla, a odlovit pár kešek v okolí. Turistická stezka tam byla vždycky, ale teď je to tam vyloženě přecpané turisty. K řece jsou vyšlapané cestičky jedna vedle druhé a přitom to nic extra není.
Vodopády na Černé Desné 
Trubka, která kdysi přiváděla vodu do papírny, mne nevím proč vždycky děsila 
Křížek na Černé Desné, jen ta voda se někam ztratila
Lesní cesta a říčka protékající mezi balvany si vyloženě říkaly, projít se na boso, masáž chodidel zdarma. Nečekala jsem, že to bude někomu připadat divné. Ale vlastně to nakonec přineslo setkání s dvěma dámami, s kterými jsme prohodily pár slov. Tak jako v době, kdy lidi nehleděli do mobilu, ale ještě spolu mluvili.
A co Ela?
Večer s holkama. Elu jsme pár dní neviděly, tak jsme byly zvědavé, jak to pokračuje s Richardem. Byli spolu nakupovat, na výletě, vařili…
Ela: „Jsem z toho tak unavená.“
„Z čeho? Vždyť vám to klape.“
Ela: „Z toho obcházet ho v rukavičkách, abych dostala, co chci, prostě sám od sebe neudělá ten správný krok. Už na to nemám energii.“
„Vždyť nemusíš v rukavičkách, stačí ve správnou chvíli udělat nebo říct to správné…“
Ela: „To vyjde nastejno.“
„Ale zní to líp. Teď jsem někde četla, že chlap doufá, že se žena nikdy nezmění a žena doufá, že ho změní. A pak jsou oba zklamaní.“
Ela: „No to sedí. Jsem zklamaná. Zůstanu navěky sama, protože na tohle nemám nervy.“
„Jen jsi nenarazila na toho pravého v tu pravou chvíli.“
Ela: „Jo, mám pocit, že jsme přešli do fáze nej kámoši. Vyměňujeme si recepty, ptá se mne na názor na výchovu dětí.“ A chytla se za hlavu. „A já v hlavě vím moc dobře, že tohle není chlap pro mne. Ten věk, jeho zájmy, ale stejně, pak se na mne usměje a jsem z něj hotová a musím na něj myslet.“
„Tak se s ním nevídej.“
Ela: „Hm, copak to jde. Když je tak skvělej. Lenko, ty to máš tak jednoduchý, jsi mladá, krásná, ty si můžeš vybírat.“
Od dětí si člověk neodpočine ani mezi svobodnýma holkama
Lenka mávla rukou: „Ale prosím tě, bude mi třicet, budu chtít dítě a vhodnej chlap žádnej.“
Ela se vyděsila: „Ježiš, tobě už bude třicet? Chceš říct, že mě je 45?“ A rychle počítala.
Lenka se smála: „No to jsem zaokrouhlila, 27 mi bude. “
Ela: „To mne neděs, máš ještě fůru času.“
Lenka pokračovala: „No ale co jsem tím chtěla říct, že i když dítě nechci, tak už nad tím začínám přemýšlet, jaký by ten chlap měl být. Chtěla bych blonďatou princeznu.“
Ela: „V tom případě to máš jednoduchý. Najdi si chlapa s dítětem a máš jistotu blonďaté princezny a ještě můžeš utéct dřív, než bude krásnější než ty.“
Lenka se smála: „Ty mně bavíš.“
Ela: „Trochu jsem měla strach, jestli mne nebudeš chtít střelit do hlavy.“
Lenka: „Jo, to mám někdy chuť, ale dneska ne. Ale chlapa s dítětem nechci. Nechci být ta druhá.“
A tak jsme téma chlapi pro dnešek radši uzavřely.
***
Nechcete přijít o nové články? Sledujte nás na Facebooku nebo Instagramu, vycházejí každé úterý a pátek.
Pokračování
28. Dovolená v Jeseníkách a léto jelo někam jinam
Další články – jak to začalo?
1. Ema a Ela
7. V lednici sáňkují lední medvědi
12. Květnová toulavá
25. Co s létem?