Pár dní Olomouc a Jizerky. Konečně vysvitlo slunce, užila jsem si město a hlučná setkání. Koho ale napadlo pozvat vegetariány na grilování? A co dokáže udělat mobilní past s normálním dnem? Let porcelánových talířů skončil tragicky.
Z Jeseníků jsem měla zmrzlé nohy a byla jsem trochu znuděná. Když už tam nevyšlo válení u bazénu, potřebovala jsem aspoň víc pohybu. Rodina chtěla domů, já Olomouc. Návrh ať mne vyhodí cestou na vlak, že za pár dní přijedu, neprošel.
Mapa Olomouce, kam vyrazime tentokrát? 
Můj nový cestovní kámoš 
Bez studentů jsou ulice opuštěné
Olomouc křížem krážem
Jak jsem byla nevyběhaná, prolítala jsem město křížem krážem. Sice jsem tam byla během půl roku počtvrté, ale nikdy nebyl čas. Třeba si koupit mé oblíbené kafe Kodo. Sice kafe skoro nepiju, tak jsem si koupila rovnou dvě kila. Doufám, že se někdo staví na kafe. Rodina mé nadšení z města nesdílí, takže jsem je poslala do Pevnosti poznání a šla jsem objevovat nová místa s Adventure Lab s mým novým cestovním kámošem. Sochy v parku, největší strom a třeba místní nejužší dům 2,9 m. Klidně bych tam zůstala, vůbec jsme nestihli žádné muzeum, kino, motokáry, ani vylézt na věž nebo koupit tvarůžky.
Brána do Pevnosti poznání a já běžím pryč, aby si to nerozmysleli 
Dolní náměstí Olomouc 
Nejužší dům v Olomouci, vlastně hned 2 
Olomoucký dóm 
Bronzový zloděj na muzeu umění fakt sprostě nadává.
Příliš intenzivní oslava
Narozeninová oslava, na kterou jsme pak jeli, byla veselá, hlučná a tak intenzivní, že se někteří utíkali projít po městě.
Uničovská radnice 
Vodní branka a zbytek vodního příkopu
Divím se, že nás z restaurace nevyhodili. Ale dočkali jsme se i radostného oznámení o zasnoubení. Po těch letech jsem to ani nečekala. Prý bude svatba, až dodělají barák. Řvali jsme zase smíchy, protože to mají do důchodu co dělat.
Mobilní past
Děti si našli nového kamaráda psychologa. Takže teď, když mne vidí s mobilem v ruce, kříčí: Mobilní past. A mají pravdu. I když jsem se snažila ho o dovolené odložit a s nikým si nepsala, stejně ho mám v každé volné chvilce v ruce. Buď abych něco našla, ale také abych se nenudila. Musím se nad sebou zamyslet. Je 12% času stráveného na mobilu hodně nebo málo?
Ve skutečnosti to bude mnohem víc, o dovolené to přeci jenom bylo jiné. Co je ale nutné vyhledávání a vzdělávání a co už je prokrascinace? Zas ty otázky. Hlavně, že dětem říkám, ať si táhnou hrát, že nemůžou mít pořád tablet. Nastavila jsem jim na léto tak přísná pravidla, že si hodinu tabletu „vydělají“ 2 dny domácích prací a to musí máknout. Takže i když nesnáší stříhání vlasů, prodali vlasy za tablet.
Na kraji Jizerek
Poslední dny dovolené jsme strávili v Jizerkách, a aby si děti užily vodu, vyrazili jsme do aquaparku v Liberci, když už jsme dostali poukazy. To byl teda nápad. I když jsme jeli dopoledne, že bude míň lidí, tak jich na nás bylo dost. A to venku svítilo sluníčko, jakoby nevěděli, co mají dělat. Děti šťastný, my jsme pohledem tlačili hodiny, ať se posunou, abychom už mohli jít. Naštěstí nás hlad zachránil, takže jsme s radostí v poledne vylezli na vzduch.
Ještě jsme museli vyřídit nákup. To je tak, když dostanu blbý nápad vyrazit v srpnu přes Krkonoše, vzniknou z toho Jizerky (přitom chci do Olomouce) a nemáme na to vybavení. Byla jsem teda zlá a koupili jsme jen to nejnutnější. Sice vím, že takový skladný kempovací polštářek by byl super, ale při představě, jak ho kvůli jednomu spaní venku, budu celý rok skladovat v ložnici, děkuju, nechci.
Setkání na Souši
Stihli jsme i malý výlet. Po těch nachozených kilometrech ani nikdo neprotestoval. Jsme takové brzdy, že nám ujel autobus, na který jsme čekali hodinu, ale aspoň jsme se autem přiblížili a nemuseli jsme řešit přestupování a zpáteční cestu. Žádná místa plná lidí, jen procházka z Polubného na Souš a přes Krauzák po neoznačené cestě dolů do Desné. Stačilo pár kroků navíc a objevili jsme krásný výhled a houpačku. Na Souši mne čekalo překvapení. Jak jsem tak šla od hráze, zdálo se mi, že vidím povědomou postavu – brýlatý proplešatělý pán hopsal kolem auta a vytahoval si gatě. A za ním… teta z Moravy.
Pár kroků navíc a objevila se vyhlídka s houpačkou 
Jen tak se válet v trávě.
Pro koho bylo to grilování?
Samou radostí nad shledáním jsem hned naplánovala na další den grilování a pozvala jsem i bratránka a sestřenku s rodinou, kteří bydlí poblíž, a s kterými se vídáme míň než s těmi z Moravy. Manžel měl trochu starost, abychom svou hlučností nerušili sousedy, ale nakonec to s námi nebylo tak hrozné. Když se nám teta svěřovala, jak si psala jako mladá deníček, podívali jsme se se sestřenkou a bratránkem na sebe a vybuchli smíchem. Četli jsme ho u babičky o prázdninách všichni. A několikrát.
To byl nápad grilování pro vegetariány. Zbylo mi tolik masa, že jsme museli v pátek grilovat ještě jednou. Ale zato jsme vyzkoušeli kromě cukety, žampionů a hermelínu i grilované tofu.
Příjezd z dovolené domů byl poznamenaný zjištěním, že nemáme skoro žádné talíře. Vzpomněla jsem si, že před odjezdem dítě tak chvatně vyklízelo myčku, že mu celá hromádka spadla na zem. Asi bych si už měla začít psát, co potřebujeme, protože to v hlavě neudržím. Anebo je možná ani nepotřebujeme, když si na ně při nákupu nevzpomenu. To bude ten můj Minimalismus v kuchyni.
A co Ela?
Ela seděla u vody a zírala do dálky. Neměla na nic náladu. Když jí holky přinesly pití, nechtěla ani alkohol na zvednutí nálady. Hrála si s telefonem a ukazuje jim: „Podívej se, jak je to debilní. Já vůbec nemám v telefonu řádek na vložení telefonního čísla. Můžu vyťukat čísla nebo zvolit jméno ze seznamu, ale nemám kam vložit číslo, které jsem si vložila do paměti.“ A znechuceně ho zastrčila do kapsy. Anna ji tahala, ať jde s nimi na blízký hrad, ale ani chodit se jí nechtělo. Tak jí tam nechaly s její blbou náladou.
Ani večer to nebylo s Elou o moc lepší. Slíbila holkám, že za nimi za chvíli přijde do hospody, že se jen natáhne. Jenže jak se natáhla, usnula. Slyšela, že na ní holky mluvily, ale nic se jí nechtělo jen spát. Pak ji najednou vzbudilo tahání za nohu a řev. S úlekem se probudila, všude byla tma, do očí jí někdo začal svítit baterkou a hulákal: „Nespi vole, letí kometa.“ Po chvíli se zarazil a s výkřikem: „jé vole, to nejsi ty,“ zmizel do tmy.
Ráno vstala Ela první. Když vylezla ze stanu, všimla si, že kousek od nich stojí úplně stejný stan a z něho koukaly dvě nohy. Šla se projít a hledala otevřený stánek. Potřebovala kafe, aby se trochu probrala. Jenže v tuhle časnou ranní hodinu byly vzhůru snad jen ptáci. Pozorovala slunce stoupající nad obzor a trávu s kapkami rosy. Pavučinka se blyštila a šneci se po vlhkém chodníčku utíkali schovat.
Když konečně otevřeli stánek, koupila si kafe a vrátila se ke stanu. Kemp se probouzel, holky už vylezly a bavily se s nějakými kluky.
„Tak tady je,“ smály se když přišla. Ela mžourala do sluníčka. Vysoký modrooký kluk jí podával ruku: „Já jsem Marek. A promiň za to noční probuzení.“ V tom to Ele došlo, to byla ta noční návštěva.
***
Nechcete přijít o nové články? Sledujte nás na Facebooku nebo Instagramu, vycházejí každé úterý a pátek.
Pokračování
30. Konečně dovolená
Další články – jak to začalo?
7. V lednici sáňkují lední medvědi
28. Dovolená v Jeseníkách a léto jelo někam jinam