Žiju si jako na zámku. K obědu chřest, odpoledne Prosecco na zahradě a nohy nahoře. To zní skvěle jen do chvíle, než nahlas přiznám, že jsem stará, luplo mi v lýtku a mám klidový režim. Po chřestu jsem měla brzo hlad. A Prosecco jsme otevřely, když jsme čekaly na Karolínu. Vzpomněla si, že bychom se měly všechny sejít a svolala nás ke Kláře na zahradu. Tipovaly jsme, za jak dlouho a jestli dorazí. Volala po 2 hodinách, že nestíhá. Tak už to s ní bývá, ale stejně ji máme rády.
Permoník
Na zahradě máme permoníka. Neměli jsme čas řešit přístřešek na dřevo, tak se do toho pustil. V různé dny se nečekaně objevoval a mizel. Když něco potřeboval, občas zazvonil. Odemkl si jen jednou, ale to jsem na něj úlekem tak zařvala, že už to víckrát neriskoval. Škoda, že takových není víc, holky ho chtějí teďka taky, ale musí si najít svého. Tohle je vzácný druh.
Nikdy jsem nečekala, že budu manželovi v montérkách otvírat pivo. Ale když jsem přijela v 8 z práce, děti uložené v posteli, udělaná práce kolem baráku a upečené kuře k večeři, tak jsem nemohla jinak. No a pak jsem mu to pivo i vypila, protože ho nemá rád. Hnědá lahev zlatá etiketa, není to jedno, co je na něm napsané?
Na cestě
Pozvánka na víkend mohla být myšlená jen jako konverzační, ale to bych nebyla já, abych se toho nechytila a nevyrazila hned. Dny jako někdy a potom v kalendáři nemáme. Hlavně vidím, jak se blíží léto a bude tam vedro a mezi dovolenými se člověk nikam nedostane. Tak tam teda budeme moknout. I když jsem přeci jen chvíli zaváhala kvůli nákaze v dole Darkov, ale prý jsem tydýt, že v Ostravě horníci nejsou.
Tak abychom skutečně nikoho nepotkali jsme místo pohodlné cesty vlakem s knížkou a rouškou, jeli autem. To se vyplatí. S kafem, čokoládou na benzínce a běhacími zastávkami to bylo delší a dražší.
A co Ela?
Ela pro změnu řeší práci. Baví se s Lenkou: „Čtyři roky jsou na jednu pozici tak akorát, pak už zakrňuješ.”
Lenka: „To jako chceš skončit?”
Ela: „Ne, ale potřebuju změnu.”
Lenka: “Vždyť máš změnu, neděláš to stejný jako na začátku. Já bych řekla, že se neposunujeme vertikálně, ale horizontálně.“
Ela:„Jako myslíš víc práce za míň peněz?“
Lenka: „Nooo, ale děláš to ráda ne?“
Ela:„No to jo. Ale stejně bych chtěla něco jiného.“
Lenka:„Prosím tě, co?“
Ela:„Nevím, třeba napsat knihu.“
Lenka:„Knihu? Neříká se náhodou: mít hlad jako spisovatel? O čem bys psala?“
Ela:„Nevím, třeba o sobě.“
Lenka:„Kdo by tohle četl?“
Ela:„Hm, asi holky v depresi.“
Lenka:„Radši si najdi nějakého chlapa.“
Ela:„Abych měla o čem psát?“
Lenka: „Ne, abys přišla na jiný myšlenky.“
***
Nechcete přijít o nové články? Sledujte nás na Facebooku nebo Instagramu, vycházejí každé úterý a pátek.
Další články – jak to začalo?
1. Ema a Ela
12. Květnová toulavá
18. Tvůj zadek je lepší než můj