Stačí pár deštivých dní a připadala jsem si o víkendu jako holub zavřený v kleci. Asi jsme z cukru, nikomu se do deště nechtělo. Školní dítě pro jistotu po obědě provokativně usnulo, aby opravdu nikam nemuselo. Takže jsem večer vylovila běžecké boty a šla tu frustraci vyběhat. Na to, že jsem skoro tři měsíce neběhala, jsem dala čtyři kilometry v kuse. Zato v pondělí byl běh krátký a smutný. Tak dlouho jsem zvažovala, jestli se mi v dešti chce, že mi po pár krocích luplo v noze. Za chvíli budu moct psát z pohodlí křesla tak maximálně o krizi středního věku.
První školní den. Děti, natěšené na kamarády, byly ráno připravené za deset sedm. Vydrželo jim to jenom do chvíle, než dostali roušku a instrukce, že se nemají k nikomu přibližovat a opouštět svou skupinu. Ještěže jsem jim to neřekla dřív, chtěli zůstat doma. Já se také těšila do práce na lidi, jenže dělám většinou na homeoffice, takže mám interakci tak maximálně s lednicí. Tohle mi tedy nechybělo.
Bláto v hlavní roli
A když už jsem v tom pracovním procesu, oklepala jsem mech, odložila tepláky a holínky, oblékla kalhoty i sako a odpoledne jsem vyrazila na kafe k Anně. Jen závistivě vzdychla, že by taky chtěla chodit normálně oblečená. Kluci se zase rvali, tak jsme je šly vyvětrat. Prostě za dámu nebudu, ani kdybych se na hlavu postavila. Skončili jsme u potoka, kde šťastné děti stavěly hráze, zatímco nešťastné oblečení úpělo.
Smutný holubí příběh
Sestře se na okně vylíhlo holoubě. Před pár týdny využili holubi její nepřítomnosti a udělali si na jejím parapetu hnízdo. Při stavbě se nenechali vyrušovat pohybem v bytě, kočkou, dopravou, ani loňským neuspěchem. Snesli dvě vejce a asi také četli odbornou literaturu, protože se vylíhlo skutečně za 15 dní. Dilema, co s ním, vyřešil dravec a v nestřežené chvíli si holoubě odnesl. Zbylo jen prázdné hnízdo a dva zmatení ptáci. Smutný střet s realitou, před kterou jsme chráněni pevnými zdmi i sklem.
Hnízdo 
Sezení 
Střídání 
Právě se vyklubalo 
Loňské hnízdo v jahodách
A co Ela?
U Ely jsme se sešly s Annou a Lenkou z práce. Prohlížely jsme účesy a narazily jsme na článek o tom, jak nechat ležérně odrůst barvu vlasů, aby účes vypadal dobře. Mám pocit, že mi ten článek snížil IQ, bylo to takový hlavový sadomaso.
Ela se chlubila, jak zhubla, a že na ni přišlo jaro a honí chlapy. Podívaly jsme se na sebe, kdy jako jaro neměla. Anna znechuceně vyprávěla, jak kolega na firemní akci, pro kterého měla slabost, prděl a krkal, že to je neúcta a nerespekt k dámě, když se skoro neznají a ještě by tam potenciálně mohlo k něčemu dojít, a že ona určitě žádné chlapy nehledá. Lenka se zasmála: „Není nad upřímnost.“
Anna: „No, jsem zklamaná, kde se ztratili gentlemani.“
Lenka: „Zestárli.“
Ela se přidala: „Ale já chci klidně starého, někoho kdo mne bude sakra už konečně nosit na rukou.“
Lenka: „Tak to hledej, ale tak kolem 65,“ a dodala: „a doufej, že si u toho nošení na rukou něco neudělá.“
Ela: „No, však už jsem do té generace koukala a našla, ale to už je teda moc.“
Lenka se zděsila: „Neblbni, to si radši najdi nějakýho zajdu.“
K tomu se přidala i Anna“ „Taky bych si radši našla kolouška než dědu.“
A Lenka dodala: „Mně se teda také líbí starší. A v tvém případě můžeš mít 30 letého zajdu. Některý už mají rozum, trošku.“
Ela se zamyslela: „No vidíš, to by šlo, já už jsem tak stará, že je pro mne 30 zajda.“
Lenka se trochu lekla: „Tak jsem to nemyslala, ale jakoby jo, no. Podívej se na Vendulu Plizingerovou, ta má 32letého, co vypadá jako pořádnej chlap, ne jako kluk.“
Ela: „Hmm, to máš teda pravdu, jsem asi koukala po špatných, ale Vendula určitě nečekala, co na ni zbyde, ta chytla příležitost za pačesy.“
Lenka se zasnila: „Něco takového také hledám, tak když ten tvůj bude mít bráchu, tak dej vědět.“
***
Na nový článek se můžete těšit každé úterý a sobotu navečer. Ale kdo by na to myslel. Novinky vám neutečou, sledujte nás na Facebooku nebo Instagramu.
Další články – jak to začalo?
1. Ema a Ela