Všichni jsou nervní. Doma je ponorka tak nějak součástí vybavení. Nezlepšilo ji ani pár dní oddechu, měli jsme raději zůstat na cestách. A pohled do lednice po návratu byl smutný. Nic k pití, mlíko nepočítám. Vyrazila jsem na nákupy a ke známé do obchodu pro kafe, víno a milé lidské slovo. Ale jak se situace vrátila do normálu, vrátila se ke své práci. Hlavně že jsem minule při nákupu slibovala, že se stavím pro další, ale trvalo mit do nějak dlouho. Asi málo piju. Tak stejně jsem si to stáčené koupila. Je brzo nalít si skleničku už před obědem? Rozhodně se už těším do práce.
Bojim
Když jsem v lese potkala švarného myslivce, tak abych měla příležitost dát se do řeči, ptala jsem se, co tam chodí krmit. Odpověděl, že divočáky. Myslela jsem, že si dělá srandu. Nedělal. Prý kolem našeho domu chodí skupinka prasat ve 4 ráno a v 8 večer. Neuklidnil mne ani ujištěním, že jsou plachá. Tak teď už mne večer z domu nikdo nedostane. Kromě duchů ze hřbitova a lidí na silnici se budu bát ještě zvířat v lese.
Jde reklamovat dítě?
Zajeli jsme do servisu pro kolo, doufám, že to bylo naposledy, protože si mé jméno pamatují podle ksichtu. Byla jsem tam potřetí během dvou týdnů. Prošoupaná pneumatika, vyměnit blatníky a pak si dítě vzteky poničí přehazovačku. Musel totiž jet do kopce. Asi jsem hrozná matka, když je nutím jezdit do bikeparku a lézt po kopcích místo hraní na tabletu. Ale nejsem jediná. Kamarádka Anna zrovna psala: „Hele mám nějaký čas pocit, že se mi mé dítě moc nepovedlo ☹ asi jsem vyhořelá matka. Můžu ho reklamovat?“ Uklidňovala jsem ji: „Z toho si nic nedělej, ten pocit mám sedmi let, zlepší se to vždycky tak na týden. Jaká si matka zjistíš za 15 let až vypadne z domu.“ „No to dík“ Odpověděla a šla si taky nalejt.
Potřebovala jsem s někým mluvit, zachránila mne kamarádka Klára. Nikdy neřekne ne. I když pro výstrahu poslala foto obýváku zaskládaného tříděným dětským oblečením. Vypadalo to ale lákavěji než ta naše ponorka. Velký dřevěný stůl v kuchyni, kuře v troubě, domácí limonáda a úžasný člověk, který mne nevyžene. Přesně to jsem potřebovala. Cestou domů jsem objevila v kastlíku v autě sušenky. Opravdu důmyslná schovka, vozím je tam tak tři týdny. Jenže když jsem si pak ráno stoupla na váhu, ukazovala o 2 kila víc. Určitě je rozbitá. Ale konečně jsem zase byla na powerjoze. Sice to byla šťastná náhoda, že jsem vyzvedávala auto v době, kdy se cvičí. Ale neodradilo mne ani to, že jsem dorazila do špatné tělocvičny (střídáme dvě). Jak už jsem si jednou řekla, že cvičím, tak cvičím. A bylo příjemné zjistit, že jsem ty dva měsíce nezahálela, takže jsem neumírala celou hodinu, ale jen půl.
A co Ela
Ela konečně dostala trochu rozum a objevila se s kufrem mezi dveřmi. Ale i s mladíčkem Danem. Sice na psaní článků nemá čas, protože se muchlají a hledají kešky, ale konečně jsme se zase všichni sešli.
Kdo je tady blondýna?
Stavila jsem se u ní, když přijela Lenka s Tomášem, kolegové z práce, a Klára s Lucy. Grilovali jsme, říkali si vtipy a bylo nám fajn. Samozřejmě se objevil i vtip o blondýnách: Dívají se dvě blondýny na pneumatiku a jedna říká: „Do prdele, prázdná pneumatika.“ Druhá se ptá: „Úplně?“ a ta první: „Ne, jen dole.“ Tak říkám: „Jo, to se mi nedávno stalo a fakt byla prázdná jen dole.“ Lenka, jediná blondýna mezi námi, se smála: „Úplně se vidím.“ Tomáš se přidal: „Zajímavý, já mám dole prázdný všechny 4 a ještě k tomu furt.“ Pak se zamyslel: „Tak teď fakt nevím, kdo z nás to pochopil správně… Jak to vidíš ty, Lenko?“ – „Takhle jsem ty gumy nikdy nezkoumala.“ Tomáš to radši zamlouval: „Necháme to být jo, nechci se rejpat v tom, jestli jsem to pochopil.“ Tak, kdo je tady největší blondýna?
Klára se svěřila, že je těhotná. To jsme museli oslavit, hned jsme bouchli lahev sektu, auto neauto, raději půjdu domů pěšky. Ela z toho a ještě ze své lásky byla tak naměkko, že se přiznala, že chce taky miminko. Vytřeštili jsme na ni oči a ptali se: „V tvém věku? To chceš probdělé noci a vláčet kočár?“ Ohradila se: „No dovol, existují snad i starší matky.“ Pak se nad tím zamyslela a povídá: „No vidíš to, stačí holce trochu zalichotit a trochu pěkného zacházení a hned si zkazí život, mají to ti chlapi jednoduchý.“ Nejmladší z nás Lenka se vyděsila: „Ježišmarja, jestli to funguje takhle, tak až mi po tak dlouhý době, co mi nikdo nevyznával lásku, někdo řekne něco hezkého, tak jsem těhotná asi hned.“ A tím jsme téma děti radši uzavřeli, přeci jen nestojíme o další epidemii, i když tentokrát kočárkovou.
Další články – jak to začalo?
1. Ema a Ela
6. Ztraceni
11. Neviditelný yetti a čarodejnice
12. Květnová toulavá