Při komunikaci s dítětem mi občas nepomůže ani kurz efektivní komunikace, mám pocit, že hledá problém ke každému řešení. Proč by se měl učit násobit rozepisováním, tak jak to mají dělat, když si to může „zjednodušit“ počítáním z hlavy. Sice to trvá dlouho a je to blbě, ale hlavně že to nemusel psát. Cvičení na tvrdá a měkká IY si zase nejdřív všude napíše měkká I, a pak to postupně opravuje, kde je tvrdé. Takže si to zapamatovává špatně a ještě občas něco vynechá a udělá si chybu vlastní blbostí. A nenechá si vysvětlit, že si to akorát komplikuje. Sice třeba jednou fakt něco vymyslí na zjednodušení a dobře to prodá, ale co s ním mám teď dělat? Takže zhluboka dýchám a zavřu dveře.
Zrcadlo zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější?
Asi bych si měla pořídit zrcadlo ke dveřím a občas se na sebe podívat, než vylezu ven. Když jsem byla tuhle ve městě, měla jsem radost, jak mi to sluší, že se po mně lidi dívají. Až do té chvíle, když jsem se uviděla v odrazu skla, že mám jednu roušku na obličeji a druhou pověšenou na krku. Ještě že jsem neměla na čele spací masku, tu si občas taky zapomenu sundat. V krámě mne zdraví Petra: „Ahoj“. Divila jsem se, jak mne pozná skoro zezadu a v roušce. Zarazila se a pomalu říká: „No… podle outfitu.“ Podívala jsem se na sebe. Boty obalené listím, jak jsem prošla lesem, sukně, té se nevzdám, batoh, protože jsem křivá dost i bez tahání tašek v ruce a čepice obalená mechem. Kde ten jsem vzala, to teda nevím.
A ti šneci
Večer si kluci vzpomněli, že nechali na zahradě šneky, co si chtěli vzít domů do sklenice na pozorování, tak si pro ně šli. Dělali jsme si srandu: „Frrr, frrr a šneci byli pryč.“ Dlouho se nevraceli, to jsme se chechtali, že je hledají a já měla radost, jak se pěkně zabavili, a mám chvíli klid. Pak mi to nedalo a šla jsem se podívat, co tam dělají. Venku to vypadalo jak v hororu „Útok šneků“ nebo spíš „Útěk šneků“. Byli úplně všude. Takže děti dostaly kbelík a museli si je posbírat a vynést na louku.
A co Ela?
Mám pocit, že se zcvokla. Odstěhovala se ke kamarádovi do maringotky, a prý je jí tam dobře. Že o tom napíše během května článek. Tak to se máme na co těšit. Ale chybí mi naše rozhovory, přes telefon to není ono.
Další články – jak to začalo?
8. Pomoc, ufoni mi vyměnili děti
9. Na zahradě by mohl běhat jednorožec
Pokračování:
11. Neviditelný yetti a čarodejnice
12. Květnová toulavá
1 thought on “Útok šneků (10)”